25.listopadu 2007
O Základech víry a Biblických hodinách
Je to vážně moc dobře, že v našem sboru začalo pravidelné biblické vyučování a také vyučování základů víry. Jednoho i druhého
je zapotřebí k tomu, aby sbor rostl na těle i na duchu. Jinak by sice také mohl nést nějaké to ovoce, ale nebylo by tak chutné
a šťavnaté, jaké zcela jistě bude nyní.
Biblické hodiny vede Jakub a zamýšlíme se spolu s ním nad Pavlovým listem do Říma. Hodinka, která je vymezená pro toto vyučování, se pravidelně protahuje, protože jsme lidé různí, s různými názory a nejeden z nás chce pokaždé přispět se svou troškou do mlýna. Jakub se diskuzím nebrání, ba naopak, takže na biblických hodinách se člověk rozhodně jako ve škole necítí.
Základy víry, které se s biblickými hodinami střídají (každé úterý od 19 hodin jsou buď Základy nebo Biblická), někdy vede Tomáš Dašek, jindy Míra Čapek nebo Jirka Matouš. Podle toho, jaké se zrovna probírá téma. Ani tady si člověk nepřijde jako v učebně gymnázia. Základy naší víry jsou živé a hřejivé, stejně jako víra v našeho Spasitele. Protože věříme v živého Boha, nemůže tomu být ani jinak!
Jen nad jedním bych se chtěl trochu pozastavit. Je zajímavé, že na biblické hodiny, stejně jako na Základy víry, chodí většinou, až na dvě či tři výjimky, ti samí lidé. O čem by to mohlo svědčit? Inu třeba o tom, že všichni tito lidé jsou tak zamilovaní do Ježíše, že doslova lační po každé nové věci, která by jim o Něm mohla říci více nebo alespoň oživit to, co už dávno znají.
Když na Základy víry přijde průměrně deset lidí, mohlo by to znamenat, že náš sbor je na tom úplně skvěle. Samí "duchovní borci", zázraky a mocné činy při každé Bohoslužbě a těch pár nováčků brzy doroste. Ovšem pokud většina z účastníků Základů navštíví i Biblické, kde jsou jen ti dva až tři zmínění lidé jiní, nezbývá mi asi jiné vysvětlení, než jaké jsem uvedl o odstavec dříve.
Lukášovo Evangelium, 12. kapitola, verše 22-31, končí slovy: "Vy však hledejte jeho (Boží) království a to ostatní vám bude přidáno." Věřím, že stejný verš položil Bůh mé manželce na srdce při posledním shromáždění. A také věřím, že to je to, co nám ve sboru trochu chybí. Jen se rozhlédněte kolem sebe a zaposlouchejte do hovorů, které se vedou před nebo po shromáždění. Jak málo se týkají toho, co je skutečně důležité a co vede k věčnému životu. Oč častěji jsou slyšet stížnosti, nespokojenost, mrzutost a smutek než radost, chvála, žehnání a pokoj. Jaké vydáváme svědectví o životě s Bohem lidem, kteří jsou u nás hosty?
Kdo touží poznat Ježíše a žít s ním nejen v neděli, ale každý den, nebývá automaticky zbaven všech starostí. Dokonce mu jich ještě pár přibude, protože odolat svodům světa a návratům ke starému člověku, je pěkně velká starost. Ale kdo se s upřímným srdcem schoulí do Boží náruče, ten zažívá i při nejtěžších zkouškách a starostech Jeho pokoj. To je něco, co lidé, kteří Ježíše neznají, zažívat nemohou.
Přál bych si, aby v našem sboru byli lidé připraveni na to žít s Bohem každý den. Přál bych, aby očekávali Boží přítomnost a těšili se na ni. Přál bych, aby připravovali své srdce a dávali se k dispozici Božímu tělu - církvi. Po tom toužím a za to se modlím. Za ryzost a opravdovost ve vztazích, za upřímnost a odhodlanost v následování. Za oči, které vidí slunce schované za mraky. Za Boží pokoj, který převyšuje vše, co může nabídnout svět kolem nás.
Věřím, že ať už Biblická, tak samozřejmě Základy, dokážou novým způsobem ukázat na rozmanitost Božího charakteru. Jsem napnutý, co nového se o Bohu dozvím a vážně se těším na to, až mi zase ukáže kousek svého srdce. Ať už to bude prostřednictvím Jakuba a jeho podání Epištoly Římanům nebo Tomáše Daška a jeho základech Boží stavby nebo jakéhokoliv brášky či sestřičky ze sboru, kterého se Bůh dotkne a skrze kterého (nebo kterou) dá svou moudrost a své požehnání.
A když přijdou starosti (a ony zcela jistě přicházejí), vzpomenu si na slova apoštola Pavla: "Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu." (Filipským 4:6). Žádná, byť sebevětší starost, mi přece nemůže zakrýt výhled na Ježíše. Jeho tvář pro mě září natolik, že i v nejhlubší tmě nezabloudím.
A jak září vám?
Zbyněk Závodní