27.prosince 2007
Proč jsem
Našla jsem si chviličku na to, abych se zamyslela nad tím, co a jak změnit ve svém životě, abych se ještě víc přiblížila Pánovi.
Od té doby, co jsem u Pána, změnila jsem hodně věcí: svůj styl života, částečně i svoji četbu, své zvyky, i když tady je to někdy na
vážkách, to, co má člověk řadu let pod kůží, se těžko dostává na povrch. Nejde to smýt jako nějakou povrchní špínu, někdy to
připomíná vracející se neduhy a bolesti.
Proč vlastně jsem? Co ode mne Bůh očekává? Za jakým účelem jsem zrovna na tomhle místě? Kterého plánu jsem součást? Vím, že Božího, ale jinou odpověď nedostávám.
Často si povídám s naším Pánem (tedy - já povídám, On jen poslouchá). A když zmlknu, jako kdybych slyšela: buď trpělivá, čekej, hlavně nic neuspěchej.
No jo - my lidé bychom chtěli všechno TEĎ a HNED. Neumíme čekat skoro na nic: láska se nám zdá vzdálená, rodinný život stereotypní, přátelé nám nerozumějí, hledat něco nového nás neláká, pořád se jen rochňáme ve svých problémech. Ale to my sami šetříme láskou! My sami děláme ten život stereotypní! Zrovna tak, jako my sami někdy nerozumíme svým přátelům, nehledáme nic nového a zajímavého. Tak na co si stěžujeme? Vždyť jsme to my, náš obrázek v zrcadle.
Bohužel i já sama jsem taková. Vidím tu pomyslnou třísku v oku svého bratra, ale ten trám ve svém oku už nevidím. Několikrát jsem se přesvědčila o tom, že když člověk kritizuje někoho jiného, mnohdy se to týká jeho samotných slabostí a neřestí. Jak můžu být tedy svému Bohu co platná? Jistě mohu i tak. On mě učí poznávat své chyby, měnit se, stále méně odbočovat z té cesty, po které mě pomaloučku vede. Ale je až "Božsky" trpělivý. Jako kdybych byla malé dítě, které se musí každý ten krok naučit. A že to je pro něho někdy opravdu nesnadné. Ale je to Bůh: vševědoucí, všemohoucí, laskavý, milosrdný, milující. Můj stvořitel. Můj přítel. Můj Pán. Až na věky věků. Amen.
Jolana Vavřinová
(Převzato se svolením z autorčina blogu jolany.blog.cz)