18. září 2007
Z deníčku Tomáše Řeháka
Jako sbor podporujeme službu Tomáše Řeháka, respektive organizaci ACET tím, že každý měsíc posíláme 1.500,- Kč na Tomášův plat
(pět set korun z toho jde na Tomášovu zahraniční misii, zbytek na misii v tuzemsku). Tomáš je ženatý a má dva syny. ACET je mezinárodní,
mezidenominační křesťanská organizace, která poskytuje bezpodmínečnou péči, praktické vzdělávání a vyučování v oblasti HIV/AIDS.
Působí v různých zemích světa včetně: Ugandy, Tanzanie, Thajska, Rumunska, České Republiky, Slovenska, Anglie, Irska, Barbadosu,
Nového Zélandu, Jersey, Guayany, Ruska a Ukrajiny.
Přednášel jsem pro děti ze tří dětských domovů. V jednom hotelu zde měly týdenní školící soustředění. Po přednášce za mnou přišlo několik dětí k osobnímu rozhovoru. Přišla za mnou také jedna dívčina (hádal bych ji tak 15-16 let). Bylo vidět, že je velmi rozrušená a ptala se mě, kde si může udělat test, jak se poznají první příznaky a pak mi vyprávěla svůj příběh. Utekla z dětského domova, neměla peníze a tak si vydělávala prostitucí. Měla mnoho mužů, většinou cizince, kteří nepoužívali ochranu a za poskytované služby ji platili. Do dětského domova ji vrátili policisté. Bylo vidět, že si po přednášce, vyprávění příběhů a shlédnutí fotografií nemocných lidí, uvědomuje veliké riziko, že by i ona mohla být infikovaná. Od malička je v děcáku, nikdy nepoznala lásku. Byl jsem rád, že jsme spolu mohli hovořit. Mluvil jsem s ní o tom, že Bůh ji nabízí nový začátek. Zároveň jsem si uvědomil, kolik takových děvčat je, že se ocitly v podobné situaci. Kolik je takových dětí, které nepoznaly lásku. Bylo pro mě velikým požehnáním hovořit s těmito dětmi z dětských domovů.
Začal jsem si dopisovat s jednou HIV pozitivní dívkou. Vyměnili jsme si několik dopisů. Poslala mi sama od sebe i fotku. V jednom dopise mi napsala: "Ahoj Tome, děkuji ti za tvou odpověď i příběh, který ve mně vyvolal spoustu emocí... Je mi 24 let, jsem na tom zdravotně ještě velice dobře. Pořád jím nějaké vitamíny na posílení své imunity a zatím je to super. Ještě nemám ani léčbu, doktor mi říkal, že ji ještě nepotřebuji. Nakazil mě můj bývalý přítel, věděl, že to má a nic mi neřekl. Po devíti měsících jsem to zjistila a šla jsem okamžitě na testy, které byly samozřejmě pozitivní. Od té doby jsem ho neviděla a ani nemám o to zájem. Uzavřela jsem tu kapitolu a uzamkla na hodně západů. Možná se to zdá být neuvěřitelné, ale po tom, co jsem onemocněla HIV, jsem začala i více věřit, prosím Boha každý den, aby se mi vrátilo zdraví."
A ještě z emailu, který jsem dostal od jedné paní učitelky ze šumperské obchodní akademie: "Přeji hezké ráno, ráda bych se ještě vrátila k pondělní přednášce pana Tomáše Řeháka u našich třeťáků. Vzbudil zcela mimořádný ohlas, děcka to hodnotili jako nejlepší přednášku, kterou kdy k tomuto tématu slyšeli (což je v případě některých namakaných hokejistů co říct). Díky!"
Tomáš Řehák, ACET