6. února 2008
Co očekáváme v tomto roce?
Byl jsem dotázán na to, co očekávám v tomto roce. Je to trochu záludná otázka. Dá se na ni totiž odpovědět buď naprosto povrchně a
rychle (většinou podle toho, jestli je člověk více a nebo méně pozitivní) a nebo je třeba se opravdu zamyslet. Podívat se zpět na
uplynulý rok, zhodnotit ho a modlit se za ten další. A v tomto případě to nemůže být rychlá a povrchní odpověď. Je k tomu třeba
strávit nějaký čas s Hospodinem.
Moje očekávání jsou dvojího druhu. A to není fráze. V této chvíli se musím přiznat, že jsem byl dříve velmi rezervovaný k výrokům typu: "Věřím, že v tomto (příštím) roce začne probuzení..." Moje rezervovanost byla dána tím, že jsem podobné (zaručené) výroky slyšel už mnohokrát. Víte, o čem mluvím? Máte podobnou zkušenost? Moje reakce byla, že jsem vždy říkal: "Je třeba sloužit Hospodinu a být věrný a to ať probuzení přijde anebo nepřijde!" A to je správné. A věřím, že to platí i dnes. Mimochodem to podobně říká i Písmo. (Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Mich 6,8).
Na druhou stranu moje určitá skepse a pochybnosti jsou nyní stále menší a menší. Ano, já dobře vím, kolikrát jsem něco velkého očekával, kolikrát jsem se nechal něčím nadchnout a pak to dopadlo jinak. A já byl zklamaný. A cítil jsem se špatně a moje víra nerostla. A pak jsem se rozhodnul, že už raději nebudu na nic očekávat. A říkal jsem tomu, že jsem realista. (Dnes bych to ale spíše nazval jinak.)
Jsem pevně přesvědčený a naprosto a plně věřím tomu, že Hospodin má pro nás v tomto roce nové a velké věci. Nemám to nějak speciálně zjeveno. Říkám to proto, že to říká Jeho slovo. Vidím to v Písmu a věřím tomu. Apoštol Pavel říká v první kapitole listu do Efezu: "Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu". Já věřím, že v tomto roce je pro nás připravené bohaté a slavné dědictví. Věci, které jsou tak mocné a silné, že mohou změnit mne i tebe a také mohou změnit úděl naší země.
Osobně nevěřím tomu, že Hospodin chce otálet s navštívením naší země. Pokud platí, že je to Bůh, který miluje každého člověka a jehož vůlí a plánem je to, "aby všichni lidé došli spásy", pak nevěřím, že by Bůh chtěl otálet. Každý den v naší zemi umírají lidé a jdou do zatracení. Jdou do pekla. A to je něco, co mi není jedno. A není to jedno ani Bohu. Vím, že Bůh miluje naší zemi a vím, že Kristus zemřel za každého člověka, který v této zemi žije. A že Bůh chce, aby to lidé poznali teď hned. V tuto chvíli. Nevěřím, že má pro nás připravené probuzení až za 10 let. A že dalších 10 let bude v této zemi umírat tolik lidí bez známosti evangelia.
Na druhou stranu také ale nevím, zda se něco mimořádného tento rok stane. To záleží na každém z nás. V tomto je moje očekávání jiné, než to první. Tuto věc prostě nevím. Já můžu jednat jen sám za sebe. Za ostatní se modlím a snažím se je povzbuzovat. Ale jednat za ně nemůžu.
V Písmu vidíme jak Hospodin (Jeho posel) povolal Gedeóna. A ten se, přes počáteční nevěru a pochybnosti, nechal povolat k velkému úkolu. K tomu, aby osvobodil Izrael z rukou nepřátel. To je známý příběh. Izraelci předtím trpěli sedm let v rukou Midjánců. Modlili se, aby je Hospodin vysvobodil. A On to udělal skrze Gedeóna. Kolik ale bylo těch, kteří se povolat nenechali? To nevíme. O tom Písmo nemluví. Třeba doba útlaku mohla pro Izrael skončit daleko dříve. Jedním z další lidí, které si Hospodin vybral k vysvobození Izraele, byl Ehúd. O tom je psáno, že "nevládl pravou rukou". To mohlo znamenat, že byl levák a nebo také, že měl pravou ruku chromou. Že to byl chromý, zmrzačený člověk. (Dnes bychom řekli, že byl handicapovaný.) Skrze Ehúda dal Bůh změnu situace. Skončila poroba a otroctví a Izrael pak žil v míru dlouhých a (pro tehdejší dobu) neuvěřitelných 80 let.
Jak je to s tebou v tomto roce? Chceš také, aby skončila doba poroby a útlaku? Chceš, aby církev povstala a stala se církví vítězící? Abychom zahnali všechnu nevěru, skepsi, negativismus, malomyslnost, pasivitu? Aby se lidé v tomto národě začali obracet k živému Bohu? Aby jim zazářil Kristus?
Pokud to chceš, tak ti musím něco říci. To je sice dobře, že si to přeješ, ale to chceme všichni. Všichni, kdo jsme uvěřili. V tom se shodneme. Otázkou ale je to, co jsi proto ochotný/á udělat. Jsi ochotný se v tomto roce povolat od Boha k velkým a těžko uvěřitelným věcem? Stejně jako Gedeón? A to i přesto, že máš nějaký ten handicap? (Kdo ho dnes nemá?) A i když to bude něco stát? Budeš muset riskovat a možná se ti bude zdát, že to nemůžeš zvládnout. Že jsou tady jiní a lepší na ten úkol. A přesto to budeš jen a jen ty, kdo to povolání ke konkrétnímu úkolu dostane. Dokážeš to? (Já osobně jsem dost unavený z toho, kolik jsem musel v minulém roce vyslechnout od křesťanů důvodů, proč to či ono nejde. A proč nemůžou dělat to, či ono. Fakt to byli pro ně vážné důvody.)
Pevně věřím, že to je právě to, co bude v tomto roce rozhodovat. Záleží na tom, jak se ty a nebo já rozhodneme. A k tomu přeji sobě i vám mnoho Božího požehnání, mnoho víry a hlavně odvahy.
Petr Kácha
(Autor je jedním z pastorů KS Praha. Otištěno s laskavým svolením.)