17. listopadu 2008
Mohu mu důvěřovat?
Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hod víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod,
pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků.
1. Samuelova 15,22-23
Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že tato slova, která řekl prorok Samuel Saulovi, Saule dost znepokojila. A znepokojují lidi celé dějiny. Nějak posunují náš vztah k Hospodinu z pouze vnějších projevů k něčemu hlubšímu a zásadnějšímu.
Přinést zápalnou oběť sice člověka něco stálo, ale bylo to popsatelné, proveditelné a nemuselo to nijak zasáhnout jeho nitro. Vyvarovat se věštění a kouzlení je také poměrně lehce proveditelné a to, že bychom někdo doma uctíval nějakého bůžka asi taky nehrozí. Jenomže z tohoto textu se dozvídáme, že to nestačí. Hospodin hledá poslušnost a odmítá vzdor. A tady už to není tak jednoduché. Vzdor se totiž týká našeho nitra a v případě poslušnosti se v nás může objevit svíravý pocit: "Co po mně asi bude chtít? Zvládnu to? Bude mně to příjemné?"
Jsou dva základní důvody, proč někoho posloucháme. První důvod je, že jsme k tomu donuceni. Např. to je důvod, proč malé dítě poslouchá své rodiče a proč jsme mnozí poslouchali komunistickou vládu. Dvouletému dítěti se nechce poslouchat a my jsme mnohdy nechtěli poslouchat některá nařízení komunistické vlády.
Druhý důvod je, že poslouchat chceme. K takové poslušnosti se rozhoduje dospívající dítě v době, kdy už rodiče nemají dost "moci" ho k poslušnosti donutit. Takto se můžeme rozhodnout poslouchat vládní moc i v situaci, když nás žádný úředník nevidí a nemůže za přečin potrestat. Takto se můžeme rozhodnout poslouchat duchovní autoritu, která nemá žádnou fyzickou nebo právní moc nás k poslušnosti donutit. A takto se můžeme (a má to jedině smysl) rozhodnout k poslušnosti Boha. On nás k poslušnosti donutit může. Bylo by to pro Něj jednoduché. Mnohem jednodušší než pro rodiče půlročního dítěte. Ale On to nedělá. Dává nám vybrat. Budeme chtít být s Ním a poslouchat Ho nebo ne? Adam s Evou měli možnost ze stromu poznání vzít a jíst. Saul měl možnost poslechnout a měl možnost neposlechnout. A tuto možnost má každý z nás.
Proč jsem se rozhodl poslouchat Boha? Má to určitě více důvodů. Zmíním dva. Ten první je, že je to pro mne výhodné. Ano, poslouchat Hospodina se vyplácí. To, že mám v Bohu autoritu, že Ho nechám rozhodovat věci, kde si nevím rady a dokonce i věci, kde jsem si myslel, že si rady vím a zjistil jsem opak, je pro mne dobré a chrání mne to. Ten druhý důvod je možná ještě zásadnější. Já Mu prostě důvěřuji. Nepochybuji, že to se mnou myslí dobře. A to se mně potom, když mám tuto jistotu, poslouchá dobře.
Poslouchat Boha někdy znamená poslouchat i autority, které delegoval. Moc nevěřím lidem, kteří říkají, že poslouchají jedině Boha. Často je toto tvrzení jen zástěrkou nezávislosti na komkoli včetně Hospodina. Jenomže koho poslouchat? A ještě co poslouchat? Protože absolutní poslušnost náleží jedině Bohu a protože zatímco Bůh nedělá špatná rozhodnutí, tak delegované autority často ano. Nedám dnes na tuto otázku vyčerpávající odpověď. Spíše se s vámi rozdělím o osobní zkušenost.
V mém životě bylo a i nyní je několik lidí, kteří jsou mojí autoritou. Rozhodl jsem se jim podřídit. Do mého života to přineslo bezpečí a jistotu. Nikoli, že bych jim předal zodpovědnost za svůj život. Za svá rozhodnutí nesu stále zodpovědnost já. Přesto vím, že mohu někdy přijmout jejich doporučení nebo rozhodnutí, i když s nimi vždy nesouhlasím. Je to mimo jiné proto, že jsou to lidé, kterým důvěřuji. Vím, že sami uznávají Boží autoritu ve svém životě a vím, že jim na mně záleží. A to mně dávalo a dává odvahu se jim podřídit, i když se někdy mohou splést. Pokud není nikdo, komu můžeš takto důvěřovat, bude Tvůj život těžší. Stojí za to zvážit, zda skutečně nikdo tak důvěryhodný není nebo zda nedůvěra a neochota se podřídit neplyne z nějaké Tvé špatné zkušenosti nebo zranění z minulosti.
Pán Ježíš řekl, že to, zda milujeme Boha, se pozná na základě toho, zda posloucháme Jeho slovo. Poslušnost vůči Bohu nebyla nějaká teoretická disciplína pro Saula a není ani pro nás. Stojí za to se občas zastavit, zavřít se ve svém pokojíku a zeptat: "Bože, skutečně Tě poslouchám?"
Lubomír Ondráček
Autor je pastorem KS Praha. Přetištěno s laskavým svolením.