3. března 2008
Neschází nám milost?
Vzpomínám si, když jsme před šesti lety začínali nové křesťanské společenství, tak o co nám tehdy šlo.
Nejdůležitějším tématem byly vztahy mezi námi lidmi. Reverend tehdy skoro o ničem jiném nemluvil než o milosti,
milosti mezi námi a Bohem, ale i milosti mezi námi navzájem. Přiznám se, že pro mě to tehdy byla reformace a
doteď na to hodně vzpomínám.
Jenže nám vztahy začaly pomalu slábnout a už nás to někdy k druhým tak netáhne. Trochu jako bychom začali koukat především na sebe a věci našeho světa a na druhé už nám nezbýval čas... Přijde mi, že je dnes tak těžký vyhejbat se konzumnímu způsobu života, který vládne všude okolo nás...
Ale zpátky k té milosti. Měli bychom se začít mnohem víc učit od Ježíše v tom nesoudit druhý, nehodnotit druhý podle jejich vzhledu, toho, co nosí na sobě, jestli se cítí líp v ošoupané džízce a s kohoutem na hlavě nebo s kravatou a v luxusním obleku. Jak často máme tendenci hodnotit druhý...
Neměli bychom spíš umět přinést milost tam, kde schází? My jako křesťani ale častokrát sáhneme k jednoduššímu zákonictvi. Tam totiž nemusíme o tom druhém tolik přemýšlet, o jeho motivech a o tom, proč je, jaký je. Myslím si, že vztahy v našem společenství zase nejsou až tak silný jak by měly být. Mrzí mě, že nás někdy rozdělí úplné blbosti - třeba to, jakého má kdo oblíbeného pastora nebo jaký klade kdo důraz na učení v církvi. Někdo má v církvi radši chvály tiché, jiný zase pěkně hlasité, někdo preferuje kázání kratší, jiný zase delší. Ale vždyť na tom přece až tolik nezáleží.
Důležitý je, abychom se měli navzájem rádi, jak už řekl na společném shromáždění v Praze Dan Drápal. Neměli bychom tak mít mnohem víc respektu před Bohem, ale i mezi sebou navzájem?
Patrik Soukup
(Převzato s laskavým svolením z autorova blogu
http://patrisuv.blog.cz.)