17. května 2008
Poklad jen na neděli?
Dvacet čtyři hodin. Tisíc čtyři sta čtyřicet minut. Osmdesát šest tisíc čtyři sta vteřin. Přesně tolik má každý den. Ani o
jednu vteřinu více. Kolik z těch zrníček času se přesype na hromádku s nápisem "Užitečné" a kolik na hromádku s nápisem
"Marné"? Pokud by bylo v lidských silách zjistit, do jaké míry náš čas využíváme užitečně, asi bych nepsal tenhle článek.
Spadl by totiž pravděpodobně právě na tu druhou "hromádku". Jenže v lidských silách to není.
Ale co nezná člověk, Bůh ví naprosto přesně. A v nebeské kartotéce, pod složkou, která nese mé jméno, se to plní hustě popsanými listy každý den. Možná každou minutu. A nejsou to jen zápisy o tom, co jsem dělal nebo nedělal. Ale také každé slovo, které jsem promluvil, je pečlivě zaznamenáno. O tom ostatně hovoří i "Biblická kniha pro mládež", tedy Přísloví. Cituji z Kralického překladu: Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh. (12,14) A ještě: Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude. (18,20)
Četl jsem kdesi, že někteří křesťané mají takový zvyk přečíst si denně jednu kapitolu z knihy Přísloví. Zkouším to teď v březnu a musím přiznat, že je to moc dobré. Začínat každý den moudrými radami a ponaučeními rozhodně není na škodu. A věřím, že tato "zrníčka" by se přesypala na onu pomyslnou první hromádku užitečných věcí.
Jak využívám svůj čas? Jsem prospěšný jen sám sobě nebo i někomu jinému? Nestrádá má duše tím, jak žiji svůj život? Plní se mé nitro "dobrým ovocem" nebo jsou tam samá "shnilá jablka"? Vím, že Ježíš byl ukřižován za mé hříchy. Že jedině tím, že jsem Mu uvěřil, jsem zachráněný a mám život věčný v Království Božím. Ale jak naložím s tímto poznáním? Schovám si ho jako poklad, zamknu do trezoru a budu se na něj koukat jen jednou za týden v neděli?
K tomu, aby člověk mohl o Ježíši mluvit, potřebuje o Něm také něco vědět. A potřebuje s ním být v kontaktu. Potřebuje Mu důvěřovat a potřebuje se naučit spoléhat se na Něho. Pak o Něm bude moci vypravovat lidem kolem sebe. A nebudou to už jen teoretické "bláboly" a odposlouchané fráze, ale prožité a důvěrně poznané zkušenosti. Věřím, že pokud někdo žije s Kristem, je to na něm vidět! Protože víra není konstantní věc. Víra podle mne buď roste, nebo umírá. A když roste, tak se nutně projevuje skutky, jak o tom píše Jakub ve svém listu (2,17).
Nedávno mi Bůh řekl: "Informací máš už dost, měl bys něco dělat." Počítám, že tím nemyslel, abych se od rána do večera někde v koutku tiše modlil, ani abych četl stohy učených knih a shromažďoval veškeré informace o Něm. Věřím, že tím myslel toto: "Uvěřil jsi, že jsem poslal svého Jediného Syna, aby se za tebe obětoval. Jeho smrtí jsem tě se sebou smířil a odpustil jsem ti tvé hříchy. A stejně jako byl vzkříšen On, máš i ty věčný život v mém Království. Ale co ti ostatní lidé? Neměl by jsi jim o tom říci? Neměl by jsi být užitečný i někomu jinému, než jen sám sobě?"
Jak jsem Hospodina poslechl já, ukáže čas. A jak se k tomu postavíte vy?
Zbyněk Závodní
(Převzato se svolením z blogu http://zbynek.bloguje.cz.
Ilustrační foto: RAWKU5.)