23. března 2008
U holiče
Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech. A najednou... hovořili o Bohu. Holič řekl:
"Víte, já nevěřím, že Bůh existuje."
"Proč si to myslíte?" zeptal se zákazník.
"Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných?
Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení? Prostě ... nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí."
Zákazník se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel.
A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče.
Byl zanedbaný a špinavý. Tehdy se klient vrátil a řekl:
"Víte co? Holiči neexistují!"
"Velmi směšné! Jak to neexistují?" zeptal se holič. "Já jsem jeden z nich!"
"Ne!" odporoval muž. "Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici."
"Ale nééé... Holiči existují, to jen lidé nás nevyhledávají. Z vlastní vůle!"
"No právě..." odvětil zákazník. "Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení
a bolesti na světě."
Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení; slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě...
Z internetu, autor neznámý.