14. května 2008
Veselé zážitky z natáčení
Na začátku dubna jsem jel s Jakubem do Anglie na konferenci pro vedoucí Ground Level. (To je ta anglická síť sborů,
co je přirovnávána organizační strukturou i stylem víry našim Kurskům). To je duchovní domov Dennise Bavistera a většiny
jeho přátel, které k nám přiváží, aby s námi žili svoji víru a povzbuzovali nás. Ještě dvě zajímavosti k tomuto a pak už
budu vyprávět. Nesčetněkrát jsem zaznamenal, že opakovali, zdůrazňovali a evidentně si na tom zakládali, že jejich mottem
ve vztahu k dalším sborům, jako jsme třeba my, je: "partnership without ownership", česky bych to parafrázoval:
"partnerství a to bez nároků a ambicí nás nějak vlastnit". To je příjemné a uklidňující :). A druhá věc k tomu,
jak nám jsou podobní stylem víry. Určitě nejsou žádné hnutí víry. Nejen klasické hnutí víry ale ani mírně podobné
nadšenecké církve v ČR, které nemůžu vystát. Tady mi bylo dobře. Určitě nejsou ani žádné miloučké rodinné prostředí
s láskou k Bibli a tradicím. Teď mi nesmíte špatně rozumět. Nic z toho, co jsem vyjmenoval v předchozí větě, není
špatné, ale znám sbory, které tam někde „zamrzly“ a žít tam, znamená mít klid od reality normálního života a v klidu
se dožít důchodu a snad i nebe. Přesto ale když je srovnám s námi, tak jsou mnohem víc svobodní, radují se, užívají
si chvíle chvály nebo chvíle povzbuzujících pasáží z kázání. Závidím jim a jsem rád, že k nám jezdí.
Několikrát jsem dostal otázku, co se mi v Anglii nejvíce líbilo a co nejméně. Co nejméně, to odpovím bez velkého rozmýšlení hned. Už jsem o tom slyšel, ale představte si dva kohoutky v koupelně, na teplou a studenou vodu a vývody těch dvou kohoutků jsou od sebe vzdálené nějakých čtyřicet centimetrů a nejdou pootočit k sobě. Kdo tohle vymyslel?! Ale... Dennis má renovovanou spodní koupelnu a tam klasickou "pákovku". To byla paráda :).
No a co se mi líbilo nejvíce nebo spíš co na tom bylo nejzajímavější? Společný čas s Jakubem! My ho známe normálně jako milého mladého muže, který ale bohužel nemá čas. Měl jsem možnost ho poznat blíž. Je hodně upřímný a opravdový. Má takové milé klasické lidské nedostatky a nestydí se za ně (člověk si vedle něj nepřipadá jako zavrženíhodný :). Vidí rozumě rozdíly mezi českou a anglickou povahou a nebude bezhlavě přejímat vše, co tady uvidí. Umí z toho nabrat pro nás to nejlepší. Sbírá tam odvahu poprat se s věcmi, kterých by se každý bál. Má hodně rád svoji rodinu a stojí mu za ty peníze s nimi mluvit několikrát telefonem i z Anglie a přitom ne organizační věci, ale například takové věci jako jsou milé objevy jejich Elišky. (Omluvte ten výčet, že není kompletní, ale rozhovory s Karolínkou jsem nenahrával :).
Byl to pro mě také zážitek z té strany, že jsem byl podruhé v životě v letadle a poprvé v životě v Anglii. Mimochodem, nikdy jsem si nemyslel, jak mě bude dostávat fakt, že nejen že auta jezdí vlevo, ale že se auta potenciální srážce instinktivně vyhýbají doleva. To jsem se několikrát pořádně vylekal :).
Moje angličtina není nic moc. Byl jsem rád, že jsme začali návštěvou u Bavisterových – oni jsou hodně ohleduplní. Potom, v tom konferenčním centru to byl „záhul“. Rozhovory s lidmi během obědů a s přáteli přátel byly tak tak. Ale když spustili kázání, tak jsem měl jedinou šanci, když se k tomu promítali slajdy. To mi pomáhalo chápat kontext. Třetí den odpoledne jsem zjistil, že už nerozumím skoro ničemu a tak jsem zalezl na pokoj, pustil si české chvály a relaxoval. Pomohlo to :). Konference se odehrávala v pěkném prostředí starého sídla (něco jako zámeček) s dalšími ubytovacími a přednáškovými budovami okolo. Moc jsem také ocenil všudypřítomnost wifi internetového připojení, díky kterému jsem mohl během kázání překládat těžší anglická slovíčka a hlavně být zadarmo ve spojení s rodinou. Image prezentací a podií byla také moc pěkná. O několik tříd dál než známe my, ale ne tak moc, jak známe třeba z nějakých amerických videokazet. Pro mě příjemná míra.
Zajímavý postřeh je také kolem chval. My jsme zvyklí mít v textech písní nějakou hloubku. Řekl bych, že nás Čechy to oslovuje. Oni ale měli tak jednoduché texty, které si tak užívali… Při rozhovorech nebo kázáních samozřejmě ihned zaženete dojmy, jestli nejsou náhodou příliš povrchní nebo hloupí. Umí se radovat. Chtěl bych to taky. Považovat si zdánlivě obyčejných věcí. Možná je to o tom, uvědomovat si ten rozdíl, kdybych to neměl. Prostě si to zkusit představit a srovnat to. A věřím, že Bůh pak sám doporučí, co by bylo dobré zlepšit a povede mě, aniž bych se musel se vším trápit, hořekovat a vidět vše černě.
Je to povzbudivé, účastnit se takové konference, i když ne všemu rozumím. Stojí to za ty prachy, stejně jako třeba vyrazit s rodinou na dovolenou i přes to, že je to náročné nebo drahé. Je to oddech a povzbuzení do stereotypu všedních dní. Nevím jak vy, ale já bez takových věcí skoro umírám.
Na závěr bych chtěl poděkovat mojí ženě. Je obdivuhodná, že to zvládla po těch pět dní sama doma se třemi dětmi, z toho jedním miminem a se spoustou nástrah, které bývalým panelákářům přináší čerstvě nový dům. Ona mi to vlastně dala k narozeninám. Děkuju!
David Halbrštát