17. listopadu 2008
Všechno nejlepší, Billy! (1/2)
Dr. Billy Graham má zvláštní Boží obdarování oslovovat jednoduchými a přesvědčivými slovy evangelia milióny posluchačů.
Již 60 let hlásá pravdy Božího slova v chrámech, modlitebnách, kongresových halách, na sportovních stadiónech, ale také
mezi chudými domorodci v australské buši nebo africké stepi. Na těchto shromážděních bylo za léta jeho služby více než
sto milionů posluchačů. Další miliony posluchačů oslovuje již dlouhé roky prostřednictvím rozhlasu, televize, tisku nebo
duchovní literatury. Mluví sice k masám, ale svoje slova adresuje jednotlivcům.
Jeho matka vzpomíná: "Sedm let jsem za něho prosila. Dobře si pamatuji den, kdy odjížděl na univerzitu. Řekla jsem tehdy jeho otci: "Je to chlapec plný života, bude mít mnoho pokušení, je třeba za něj prosit." Jako základ pro tyto prosby jsem měla na mysli verš z Písma: "Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět..." (2 Tim 2,15). Nyní jsem až zahanbena způsobem, jímž Pán Bůh vyslyšel tuto moji prosbu."
"V našem domě jsme si četli Bibli denně. Maminka nám řekla, že v rodině založila tradici denního čtení od prvního dne manželství. Přijímání této knihy jako Božího slova, hledání Boží pomoci udržovalo rodinu pohromadě. Naši rodiče se za nás, za svoje syny a dcery, modlili pořád, projevovali svoji závislost na Bohu, prosili o moudrost, sílu a odvahu v životě, bez ohledu na to, jaké mohly být okolnosti. Díky těmto modlitbám jsme mohly my, jejich děti, najít Boží království."
Když bylo Billymu Grahamovi 16 let, rozhodl se na základě kázání evangelisty Mardecaie Hama přijmout Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Sám o tom vypráví v úvodu knihy "Do problémů mládí":
"V posledních letech studií bylo mým největším snem, abych se stal profesionálním hráčem baseballu. Snil jsem o tom, že budu jednou hrát na stadiónu Wrigley Field v Chicagu, na stadiónu Yankee v New Yorku a kdovíkde. Hltal jsem všechny sportovní zprávy. Bylo mi šestnáct let, když jsem byl po jednom zápase pozván, abych se účastnil nějakého náboženského shromáždění. Říkalo se, že tam má mluvit energický, útočný kazatel. To mě lákalo, měl jsem rád všechno, co nějak souviselo s bojem a vřavou. Úkoly do školy jsem nechal být a šel jsem do shromáždění. K mému překvapení to byla velká evangelizace, na níž se sešlo asi pět tisíc lidí. Seděl jsem vzadu a zvědavě pozoroval, co se děje. Vždycky jsem si až do té chvíle myslel, že náboženství je více méně jakousi rozbředlou a ochromující záležitostí, kterou by se sportovec, jímž jsem se chtěl stát, neměl nechat příliš zatěžovat. Tu a tam jsem také chodíval do kostela, ale to bylo všechno. Na pódiu stál statný muž a kázal tak, jak jsem ještě nikdy nikoho kázat neslyšel. Uprostřed své řeči ukázal pojednou přesně tím směrem, kde jsem seděl a zvolal: "Mladý muži, jste hříšník!" Skutečně jsem si myslel, že mínil mě, a tak jsem se přikrčil za muže, který seděl přede mnou. Jak jen ten kazatel přišel na to, že jsem hříšník?! Jsem přece právě tak dobrý jako každý jiný, ujišťoval jsem sám sebe. Nedělám nic zlého a vedu mravně bezúhonný život. Patřím dokonce i do církve, třebas tam docházím jen zřídka. Ale tu začal kazatel uvádět citáty z Bible: "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy." (Řím 3,23). "Nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Řím 3,12). A tehdy mi bylo poprvé v životě jasné, že jsem hříšník, že se nacházím na cestě do pekla a potřebuji zachránce. Ale když pak kazatel řekl, aby ti, kteří se chtějí rozhodnout pro Krista, přišli dopředu, vyběhl jsem ven do tmavé noci a šel jsem domů. Nikdy však nezapomenu na hodiny, které následovaly."
Celou noc jsem zápasil a bojoval a následujícího dne jsem se nemohl dočkat večera, abych mohl jít znovu na shromáždění. Tentokrát jsem seděl vpředu. Když evangelista povstal, zdálo se mi, jako by se na mě usmál. Zcela pohnutým hlasem pronesl: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Řím 5,6). Hned jsem si pomyslel: "To patří mně! Já jsem hříšník. A Bůh mne miluje." Když došlo znovu na výzvu k rozhodnutí se pro Krista, šel jsem spolu s dalšími lidmi dopředu. Kazateli Mardecai Hamovi jsem podal ruku a Spasiteli jsem dal své srdce. V tom samém okamžiku mou duši zaplavila radost, pokoj a jistota. Byly mi odpuštěny mé hříchy. A tak jsem se poprvé setkal s tím, který se od té chvíle stal hrdinou mého života. Před tím jsem stále hledal něco, co by mne naplnilo. Nalezl jsem to "něco" v Kristu. Dřív jsem stále hledal, co by mi přineslo pravou radost a dokonalé štěstí, hledal jsem, co by mohlo naplnit nejhlubší touhy mého srdce. Nalezl jsem to v Kristu. V šestnáctém žalmu se píše: "Vrchol radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho." Kristus je mým silným hrdinou. Celým srdcem Jej ctím a klaním se Mu. On nás volá, dává nám nadšení a dává našemu životu smysl a cíl."
V roce 1938 byl pokřtěn v jezeře, kterému se říkalo "Stříbrné". V dalším roce se stal členem Jižní baptistické unie a byl
ordinován na kazatele. Na doporučení svého přítele pokračoval ve studiích na Bible Institute Florida v Temple Terrace poblíž Tampy.
Institut vedl pastor Křesťanské misijní společnosti. Dobrým způsobem zde byly propojeny vyučované předměty, biblické i sociální.
Billy soustřeďoval svůj zájem na kázání. Psal si poznámky, pak celý koncept kázání předčítal nahlas. Neodvážil se k tomu ve společné
ložnici nebo kapli. Vyhlédl si osamělé bažinaté místo, obklopené a skryté mezi stromy. Zde po celé hodiny přednášel svá kázání z koruny
jednoho stromu. Napodoboval a vyjadřoval přitom myšlenky slavných řečníků. Psal si poznámky z vyučování kazatelů, kteří školu navštívili
a často mluvili o tom, že jejich země potřebuje probuzení, proroky, muže, kteří by posloužili k duchovnímu obživení.
Na Billym spočívalo těžké břemeno přesvědčení, že on nikdy nemůže být dobrým kazatelem, protože jeho vzdělání není dostatečné a žádný křesťanský sbor o něj nebude mít zájem. Přece však stále cítil Boží volání. Zpočátku se na ně bál kladně odpovědět, ale pak řekl: "Pane Bože, když ty chceš, abych kázal, chci to dělat." "Slzy mi přitom tekly po tváři, když jsem se vydal Kristu, abych byl Jeho poslem. Nyní mám cíl, pověření, povolání. Mám jednu vášeň, a tou je získávání duší pro Krista."
Děkan Minder se rozhodl, že Billyho zapojí do práce. Šli spolu navštívit farnost, kde měl kázat. Najednou ale řekl: "Ne, kázat bude Billy Graham!" Billy si pamatoval jen čtyři kázání a všechna je v deseti minutách použil. Když však nakonec učinil výzvu k následování Ježíše Krista, mnoho lidí povstalo a šlo dopředu. Od této chvíle se začala šířit pověst o mladém chlapci, kazateli ze Severní Karolíny.
Billy Graham byl jmenován kazatelem baptistického sboru ve Western Springs v Illinois. Když se ujal práce v této malé farnosti, účastnilo se bohoslužby v neděli ráno jen třicet pět posluchačů. Sbor neměl modlitebnu, pouze sklepní místnost. Billy zde pracoval šestnáct měsíců a do své práce vložil tolik nadšení, že to oživilo celý sbor. Brzy přibylo několik stovek posluchačů evangelia a celá řada nově obrácených lidí. Dnes má tento sbor dvacet misionářů.
Počátkem roku 1945 prosil Billy Graham na kolenou, spolu se svým novým spolupracovníkem Beverlym Shesem, o Boží vedení a požehnání pro svou příští činnost. S lítostí opouštěl započaté dílo ve Western Springs, aby se se svým přítelem zapojil do evangelizace mladých. Jeho první vystoupení v Chicagu před třemi tisíci posluchači mělo velký úspěch. Vzápětí začal cestovat a kázat po celých Spojených státech.
I v Grahamově životě přicházely těžkosti a pochybnosti; jednou z nich byla i situace, kdy musel znovu prověřit svůj postoj k autoritě Písma. Bylo to v době, kdy začal jeho blízký přítel pochybovat o autoritě a pravdivosti Bible. Graham se zavřel ve svém pokoji a znovu studoval všechny biblické výroky o autoritě Bible. Znovu četl o tom, že bibličtí proroci svou řeč často začínali rčením: "Stalo se slovo Hospodinovo ke mně." Nebo "Já Hospodin mluvil jsem." Takových výroků je v Bibli více než dva tisíce. Billy meditoval o postoji Krista, který přišel naplnit zákon a proroky a který miloval Slovo Boží a často je citoval. A poznal přitom, že rozum sám o sobě nemůže vyřešit otázku autority Bible a že musí jít dál, než kam sahají rozumové schopnosti. Vzal svou Bibli a šel do lesa. Položil ji na pařez, poklekl a řekl: "Bože! Nemohu určité věci dokázat. Mnohé otázky nedovedu zodpovědět, ale vírou beru tuto knihu jako tvé Slovo." "Zůstal jsem ještě chvíli v modlitebním ztišení beze slov. Měl jsem silný pocit Boží přítomnosti a hluboký pokoj, který mne naplnil, mě ujistil, že mé rozhodnutí bylo správné."
Ester Kvasňovská
Převzato s laskavým svolením Trans World Radia/Radia 7 (www.twr.cz).
Vybráno z pořadu Řeka života, který přináší portréty osobností, jež svou vírou a vztahem k Bohu ovlivnily svou dobu a své okolí.
Pokračování článku najdete zde.