3. března 2008
Zkušenosti
Dovolte svému dítěti, aby se podílelo na vašich duchovních zkušenostech. Čím dříve se dítě naučí důvěřovat Bohu, tím silnější se stane.
Dítě by mělo poznat, že Bůh řeší všechny osobní a rodinné potřeby včetně finančních. Potřebuje vědět, za co se jeho rodiče modlí. Tak například má znát vaše modlitby za potřeby druhých. Mělo by (podle své zralosti) vědět o problémech, kde prosíte Boha o pomoc. Nezapomeňte své dítě průběžně informovat o tom, jak Bůh pracuje ve vašem životě, jak vás používá ke službě druhým lidem. Dítě by také mělo vědět, že se modlíte za něj i za jeho zvláštní individuální potřeby.
Kromě toho se dítě musí od nás učit, jak odpouštět a jak nacházet odpuštění od Boha i od lidí. Rodiče to dělají nejprve tak, že sami odpouštějí... Dalším příkladem je, že rodiče přiznají svou chybu, omluví se a požádají za odpuštění, když se dopustí chyby, která dítě zraní. Nemohu ani dost zdůraznit, jak je to důležité. Tolik lidí má dnes problém s vinou. Nemohou odpustit nebo nemohou pocítit, že je jim odpuštěno. Co může být horšího? Šťastný je ten, kdo se naučil odpouštět těm, kteří se proti němu prohřešili, a je schopen požádat o odpuštění a také ho přijmout. Je to důkaz duševního zdraví.
Dítě během svého dětství musí poznat, jaké to je, když je mu odpuštěno. Jinak nebude vědět, jak se s vinou vyrovnat a bude mít problémy. Jen si uvědomte, kolik lidí je obtíženo vinou (včetně křesťanů), protože se nikdy nenaučili pocitu odpuštění. Těmto ubohým lidem může skutečně Bůh i druzí odpustit. Ale oni stále cítí svou vinu, přestože vědí, že je jim odpuštěno. My však můžeme dítě ochránit před těmito nevýslovnými problémy s vinou, jestliže ho naučíme, jak se má s vinou vyrovnávat, zvláště pokud jde o pocit odpuštění. Můžeme ho to naučit tak, že mu odpustíme vždycky, když upřímně lituje svého špatného chování.
Z knihy Rosse Campbella "Potřebuji tvou lásku". Vydal Návrat domů, Praha 1992