24. dubna 2009
Obyčejní lidé
Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi, a zůstali
jsme u něho. Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. (Skutky 21,9-10).
Každá doba má své hrdiny. Dříve to bývali slavní vojáci, někteří vládci, někdy třeba vědci a lidé, kteří byli příkladem svou morální integritou a obecným přínosem. Dnes jsou to často spíše filmové, hudební a sportovní celebrity. Většina lidí by v koutku duše byla ráda uznávaným hrdinou alespoň pro své okolí.
Hrdiny máme i v Bibli. Často můžeme mít dojem, že jsou pro nás nedostižní a někdy je to i pravda. Těžko bude z nás někdo králem jako byl David a také do situace prvních apoštolů se asi nemůžeme vrátit. Lehce nám ale může připadat, že díky nedostatku času, tlakům rodiny i práce vlastně nikdy nedosáhneme standardu biblických učedníků. Že to vlastně byli neobyčejní lidé ve speciální situaci a že na ně nemáme. Jsme přece takoví obyčejní lidé se svými starostmi i radostmi.
Zabýval jsem se touto otázkou a hledal jsem v Písmu, kdo to byli ti slavní hrdinové víry. Nebudu zmiňovat lidi vypsané v jedenácté kapitole dopisu Hebreům. Zmíním jednoho člověka, který se mně zdá úplně obyčejný. V podstatě někdo v mnohém podobný Tobě i mně.
Filip bydlel spolu se svými čtyřmi dcerami v Cesareji. Musel se starat o rodinu, vychovávat děti (přemýšlel jsem, jaké to asi bylo mít čtyři dcery v pubertě - já mám totiž jen jednu a i šéfredaktor pražského Sborového dopisu, který měl šanci Filipa v této oblasti dohnat, se zastavil těsně před cílovou páskou), a nějak pracovat. Na první pohled se ničím nelišil od ostatních. A přesto. V něčem byl tak výjimečný, že ho podle toho označovali.
Evangelista - bylo to určitě jeho speciální obdarování, protože záhy v knize Skutků můžeme číst o tom, jak skrze jeho službu uvěřilo mnoho lidí v Samaří (Sk 8). Kromě obdarování se ovšem musel rozhodnout, že bude Boží slovo zvěstovat bez ohledu na okolnosti a případné oběti. Dělal to i během svého útěku z Jeruzaléma před pronásledováním a díky tomu mohlo dojít v Samaří k tak významnému průlomu. Znal své povolání a používal dar, který dostal.
Jedním ze sedmi (Sk 6) - byl jeden z prvních církevních "funkcionářů". Ihned na počátku Jeruzalémského sboru, možná dříve, než byli ustanoveni starší, bylo třeba ustanovit diakony, kteří patřili k vedení sboru a měli na starosti část financí a sociální práci. Zajímavá je jejich kvalifikace: plnost Ducha a moudrosti (Sk 6,3). Filip měl tyto vlastnosti a proto byl vybrán a službu poctivě plnil. Při tom řešit spory v církvi, které se týkaly rozdělování podpory, asi nebylo nic jednoduchého ani příjemného. Filip určitě už v té době zvěstoval evangelium, ale to mu nebránilo plnit i tuto službu, ke které byl vybrán. Podtrhuji vybrán. On si jí sám nezvolil, ale přijal povolání skrze své autority.
Poslušnost a morální integrita. O tom už jsem psal v minulém odstavci. Měl výbornou pověst v místní církvi a byl to člověk podřízený apoštolům. Je to ovšem vidět i na jeho dalším životě. Ze Samaří, kde si ho Bůh mocně použil, jde na pokyn Ducha svatého na cestu do Gázy, poslouží k víře etiopskému eunuchovi (a tím se pravděpodobně zaslouží o vznik jedné z nejstarších křesťanských církví), je zázračně přenesen do Azotu a postupně dále zvěstuje evangelium a dojde až do Cesareje. Někde cestou nebo až tam musel potkat svou ženu, vychovat čtyři dcery, které následovaly Pána a byly prorokyněmi.
Nevíme nic o jeho smrti ani o mnoha dalších věcech v jeho životě. Měl určitě starosti a neúspěchy, ale žil v obecenství s Bohem, poslouchal Ho a viděl ovoce své služby (a některé ani neviděl, ale neztratilo se).
Tak si říkám, že Filip byl v podstatě takový obyčejný hrdina. Při běžném fungování jako manžel a otec zvládl další významné služby. Asi více cestoval jako svobodný a méně jako otec rodiny, což má logiku, ale naplnil Boží plán ve všech oblastech. V rodině i v církvi. Protože Bůh pro něj obojí naplánoval, a když Filip poslouchal, tak to zvládnul.
Filip je pro mě příkladem. Chtěl bych být také takovým obyčejným hrdinou. A vidím, že bych to mohl i zvládnout. Vždyť Filip byl takový obyčejný člověk a taky to zvládnul. Jeho životní příběh mě povzbuzuje. A motivuje. Tebe taky?
Lubomír Ondráček
Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového listu KS Praha.
Ilustrační foto: Sanja Gjenero