29. ledna 2009
Vydávali svědectví o tvé opravdovosti
Hlásej Slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním.
Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele,
aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. (2 Timoteovi 4,2)
Určitě také máte tu zkušenost, že léta tak nějak uvnitř něco víte a najednou to někdo jiný řekne a ono to ožije novým způsobem. Nedávno jsme si četl přepis vyučování Dereka Prince "Duchovní boj". Při pročítání jsem se dostal až ke zbraním duchovního boje. Modlitba (jasně), chvála (bez pochyby), a pak je tu něco, co jsem si nějak myslel, ale asi nikdy nevyjádřil: kázání Božího slova. Kázáním Slova boříme lidské výmysly...
Kázání se vždy týká dvou stran: toho, který káže, a toho, kdo kázání poslouchá. Na kazatele je vložena povinnost vykládat Boží slovo jako celek a přinášet celou Pravdu Boží. Pokud to nebude dělat, bude za to souzen, protože má autoritu a zneužívá ji. Druhá strana, tedy my, kdo slovo posloucháme, jsme zodpovědní za to, jak s tím, co slyšíme naložíme.
Ve verších v úvodu čteme hlásej, usvědčuj, domlouvej, napomínej, vyučuj. Proč? Což neplatí, že všichni máme Božího Ducha a že nás už nemusí nikdo učit? Důvodem je, že "přijde doba", o které Pavel píše dále. Zmíněnou dobou může být jednak období, o kterém Pavel věděl, že přijde ještě za života Timotea, nebo to může být doba konce věků o které píše i ve 2 Timoteovi 3,1-5, a nebo to mohou být období, která se po staletí mohou cyklicky navracet.
Ta doba se vyznačuje tím, že lidé - křesťané nesnesou zdravé učení. Projevuje se určitou rozmazleností (kralicky rozmazaností), kdy člověk křesťan přijímá věci podle toho, zda jsou pro něj příjemné, a nebo nepříjemné. Dokonce si hledají učitele, kteří potvrzují, že to co jim je nepříjemné, je špatné. Jinými slovy, začnou se vyhýbat pravdě. Samozřejmě, že to neplatí vždy, že je pravda nepříjemná. Snad aby si někdo neudělal závěr, být pravdivý znamená být nepříjemný.
Ježíš řekl, že je to pravda, co člověka činí svobodným. Vzpomínám na jednu sestru, která onemocněla a lékaři jí nechtěli naplno říci, že má rakovinu a že z jejich pohledu není naděje na život. Vyprávěla, že zažívala muka strachu a obav z nejistoty. Když jí manžel později řekl, jaký je její stav, tak zakusila úlevu. Za nějaký čas zemřela - i když si myslím, že předčasně - tak smířená s Bohem a s vírou, že jde k Němu. Pravda ji skutečně osvobodila od falešných představ dobrých nebo zlých.
3. Janova 1,3-4 říká: Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě. Jan zde píše, že má největší radost, když ti které vychoval žijí v pravdě. Opravdovost je pravítko našeho života. Ale opravdovost našeho křesťanského života se začne vytrácet přímo úměrně neochotě naslouchat pravdě. Pokud chceme být Bohem proměňování musíme se nejen odevzdat Bohu, ale vystavit se i kázanému Božímu slovu, které má moc nás proměnit. Jsou dvě možnosti jak se ke Slovu postavit, buď budeme mít postoj intelektuální nadřazenosti, nebo se necháme Slovem uchopit.
Přeji Křesťanský společenstvím, abychom rostla v laskavé opravdovosti do pravdivé lásky.
Marek Prosner
Autor je členem Rady a nadsborovým služebníkem KS v ČR. Touto službou se věnuje mimo jiné i KSHK.
Převzato se svolením ze Sborového listu KS Praha. Ilustrační foto: Jesper Noer