9. června 2010
Vytvořit si návyk důvěřovat Bohu
V našem životě potřebujeme lámat špatné návyky a vytvářet ty dobré. Většinou se uvádí, že pokud něco děláte nepřetržitě
30 dní nebo něco naopak neděláte, tak se z toho vytváří návyk.
Ne všechny naše návyky jsou špatné, ale potřebujeme lámat návyky, které jsou destruktivní pro náš život.
Často mluvíme o svázanosti v našem životě, ale můžeme se na to podívat taky jako na špatný návyk. Když o tom přemýšlíme tímto způsobem, tak to pro nás může být osvobozující. Častokrát ani nepotřebujeme zázrak, abychom byli osvobozeni z naší svázanosti, ale potřebujeme si uvědomit, že to je jenom zapáchající špatný návyk a že už v něm vězíme dost dlouho a je na čase s ním něco udělat.
Pokud chceme nějaký návyk zlomit, tak se nemáme snažit dělat to ze své síly. Potřebujeme jít za Bohem a mluvit s ním o tom nějaký čas. Pak teprve máme jít a každý den se snažit ten špatný návyk zlomit. Neopovažujte se to dělat bez každodenní závislosti na Bohu.
Bůh chtěl po Abrahamovi, aby si vytvořil návyk, jak s Ním má chodit, jak Ho má dát na první místo ve svém životě. Abraham na to odpověděl tím, že padl před Bohem na tvář. Bůh si mohl Abrahama použít, protože to byl člověk, který věděl, že cokoliv má pro Boha udělat, nezvládne bez Boží pomoci.
Největší chyba, kterou děláme, je, že přijdeme z církve a snažíme se dělat to, co jsme tam slyšeli. A popravdě, Bůh je tím uražen, protože nechce stát stranou. Je to smutné, že chceme dělat věci pro Boha a stále naříkáme, jak moc se snažíme a ty věci nám nejdou. "Ale Bože, vždyť se tak snažím, zkusil jsem už všechno". Neříkám, že nemáme vynaložit nějaké úsilí nebo snahu, ale musí to být snaha naplněná Duchem Svatým. Musí to být snaha, ve které je Bůh přítomný.
Když máme například problémy s přejídáním, tak si prostě nemůžeme sednout ke stolu a snažit se nepřejíst. Než si sedneme ke stolu, tak potřebujeme prosit Boha o pomoc, vydávat to do Jeho rukou a pak si sednout k jídlu.
1.Tim.4,8 "Fyzické cvičení je dobré, ale Duchovní cvičení je o mnoho lepší, zaslibuje užitek jak pro současný život, tak pro ten budoucí" (překlad z New Living Translation)
Když budu trénovat svého ducha, když budu mít duchovní disciplínu, neznamená to jenom, že se budu cítit líp, ale také mě to ujistí o věčném životu s Bohem.
Těším se na nebe, ale taky chci, aby ta životní jízda stála za to. Nechci jenom přežívat, ale život si užívat dokud Ježíš nepřijde. Náboženství to často lidem krade. Jenom ukazuje, jak úžasné to bude v nebi, ale žijeme život právě teď a měli bychom o něm také přemýšlet a ne jenom vyhlížet nebe.
Fyzické cviční je důležité, abychom měli sílu a zdatnost do služby, ale duchovní cvičení je důležitější.
Spousta křesťanů věnuje fyzickému cvičení v posilovně 3-4 hodiny týdně, ale co jejich duchovní cvičení?
Můžete si vytvořit duchovní návyk, který vám úplně změní život. Nepotřebujete zázrak, zjevení anděla nebo osobní proroctví.
Vstaňte ráno z postele a nezačněte dělat nic, dokud nebudete chvíli mluvit s Bohem a nezískáte trochu duchovní stravy pro vašeho duchovního člověka. Je nebezpečné v tomto světě začít den bez toho, abychom alespoň chvíli byli s Bohem. Utvořte si duchovní návyk, návyk důvěřovat Bohu.
Důvěra je jednoduše víra, že mě Bůh miluje, že je dobrý, že má sílu, aby mi pomohl, že mi chce pomoci a že mi pomůže.
Našim dřívějším návykem bylo důvěřovat v sama sebe. Když jsme poznali Boha, tak je potřeba zlomit starý návyk a utvořit si nový v důvěřování Bohu ve všem, co děláme. Když vezmeme důvěru odněkud, kde nemá být a dáme ji na Boha, tak přichází pokoj, který nemůžeme získat nikde jinde.
Žid.4,3 Neboť jenom ti, kteří věří, můžou vstoupit do jeho odpočinutí.
Říkáme si věřící a to znamená, že bychom měli věřit. Neříkáme "jsem pochybující". Důvěřujeme přátelům, světu, bankám, sociálním pojištěním, ale mohli jsme si všimnout, že tento svět čelí poměrně velkým problémům. Bůh na nás volá "Vzbuďte se a uvědomte si, že beze mě nemůžete dělat nic!"
Ve světě čelíme humanismu, což jednoduše znamená, že Boha nechceme ve svém životě. To, co vidíme ve světě teď, je jenom výsledek. Možná, že se to na začátku dalo skrýt, ale teď to všechno vylézá na povrch. Například - pokud se budu pořád strachovat a budu plná obav, tak to zpočátku můžu dobře schovat, ale za chvíli to vypluje na povrch v podobě nemoci mého těla.
Tak to je s naší morálkou uvnitř nás, zkazila se a odvrátila se od Boha, takže můžeme vidět důsledky ve školách, ekonomice, všude, kam se podíváme.
Ale i když žijeme v nejhorších časech, tak pro nás můžou být ty nejlepší. Je to úžasná příležitost pro církev, aby svítila. My nemáme beznaděj. Máme naději v Bohu.
Všechno, co Bůh chce, je, abychom ho chtěli, abychom ho dali na první místo v každé oblasti našeho života. Cokoli dáme Bohu na prvním místě, tak on to rozmnoží. Když mu dáme první čas nového dne, tak ten čas neztratíme. Pokud ten čas nestrávíme s Bohem, tak nám ho ukradne ďábel. Bůh nám třeba může dát myšlenku během času stráveného s Ním, která nám může ušetřit dvě hodiny času.
Prostě nám ho rozmnoží.
Je to o návyku. Ležení v posteli je návyk a vstát z postele je taky návyk. Když chodíte pozdě spát a ráno kvůli tomu nemůžete vstát, tak je to špatný návyk.
Co je v tom za problém? Milióny lidí ráno vstávají. Neumřete, když vstanete o půl hodiny dřív.
Někteří lidi se vymlouvají, že nevědí co dělat, nebo co říkat, když mají čas s Bohem. Tak jenom řekněte: "Bože, nevím, co mám dělat, co říkat, ale tady jsem".
Máme v životě spoustu věcí, ve kterých vězíme tak dlouho. Rozesmutňuje nás to, že tolik plýtváme časem, ale nemůžeme to vzít zpátky. I jako křesťané jsme naštvaní na věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Žijeme pod odsouzením, neprožíváme pokoj, neužíváme si radosti. Život nestojí za to, když jsme většinu času naštvaní. Můžete si utvořit návyk, že ať přijde do vašeho života cokoliv, tak budete důvěřovat Bohu. Víte, co se stane, když se budete snažit něco dát do pořádku z vlastních sil? Jenom budete zmateni. Potřebujeme jenom vypnout rozum a říct: "Bože, já ti důvěřuji, tohle nezvládnu, ale Ty to můžeš udělat".
Je jenom jedna věc, která přináší pokoj, odpočinek, radost a potěšení a to je utvoření si návyku důvěřovat Bohu.
V životě je spousta rozhodnutí, která musíme udělat, ve kterých potřebujeme poradit a měli bychom mít jenom jeden požadavek; modlit se, abychom slyšeli Boha, modlit se, abychom věděli co dělat. A jediný způsob, jak se to naučit, je, učit se naslouchat našemu srdci tam, kde Bůh sídlí, spíš než poslouchat náš rozum, naše pocity.
Často jsem se Boha ptala: "Co s těmi lidmi je?" A Bůh mi odpověděl: "Oni nestudují Moje Slovo."
Musíme studovat Slovo, nestačí chodit do církve, poslouchat kázání, číst křesťanské knížky. Jenom Duch Svatý to může dát všechno dohromady, aby to fungovalo. Musíte jít k Bohu, ne k pastorovi, ne k učiteli písma, ale k Bohu. On je jediný, kdo vezme informace a změní je ve zjevení pro váš život.
Je nebezpečné se pokoušet slyšet Boha, když neznáme Písmo!
Přísloví 3,5 Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Joyce Meyerová
Překlad: Blanka Novotná, il. foto: Billy Alexander