Zasmějte se s námi...
O modlitbě
Tři sousedi diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Jeden řekl: "Měl bys klečet na kolenou se skloněnou hlavou, v bázni před Všemohoucím."
Druhý muž promluvil a řekl: "Pamatujte na to, že jste byli stvoření podle Božího obrazu. Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe do Boží tváře a mluvit s ním jako dítě se svým otcem."
Třetí muž promluvil a řekl "Já teda o těch pozicích moc nevím, ale tu nejkvalitnější modlitbu jsem se modlil hlavou dolů ve studni."
- - -
Jedna křesťanská rodina se nechala inspirovat úžasným kázáním o evangelizaci a rozhodla se, že pozve své nevěřící sousedy na večeři. Je pátek večer a křesťané sedí u stolu společně se svými sousedy. Aby trochu zaevangelizovali, vyzve maminka malého Honzíka, aby poděkoval za večeři.
„Já nevím, co mám říct,“ ošívá se chlapeček.
„Tak prostě zopakuj, co říkal ráno u stolu tatínek,“ povzbuzuje ho matka.
„Tak jo,“ rozzáří se Honzík, skloní hlavu a začne: „Bože dej, ať přežijeme návštěvu těch hrozných sousedů.“
- - -
"Drahý Pane, dneska jsem prozatím dělal všechno dobře. Nepomlouval jsem, nenechal jsem se naštvat, nebyl jsem chamtivý, nabručený, protivný, sobecký, dokonce ani poživačný. Jsem ti za to všechno velmi vděčný, Bože... Ale za chvíli budu muset vstát z postele, a od té chvíle budu potřebovat pořádnou pomoc! Amen."
- - -
"Pane, ty víš, že jsem slíbil zítra vypomáhat v církvi... ale je ten super fotbalový zápas zápas... Tak já si hodím mincí a jestli mám jít opravdu pomáhat, ať padne orel!"
(padl orel)
"Ehm, dobře. Tak ať padne hlava!"
(padla hlava)
"OK, Pane, jestli mám vážně zahodit ty strašně drahý lístky na fotbal, ať teď u mě doma během dvou vteřin..."
(crrrrrr)
"...zazvoní telefon..."
"Dobře, Pane, jestli nemám na ten zápas jít a pomáhat v církvi, ať sem teď hned přijde ooobrovskej slon."
(za dveřmi je slyšet řev slona)
"...a co slon na kole!?"
(cililink...)
- - -
Babička sedí na pláži, kde si její vnouček ve slunečním klobouku a župánku hraje s kyblíčkem a lopatkou a plácá bábovičky. Najednou se objeví obrovská vlna, která se přehrne přes pláž a vnoučka smete do moře. Babička padne na kolena a modlí se: „Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“ Jako zázrakem se přižene další velká vlna a zanechá po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička, když ho uvidí, obrátí oči k nebesům, rozhodí rukama a říká naštvaně: „Měl ještě klobouček...“
- - -
Pepíček ten den rozbil už třetí okno a ze školy přinesl tolik poznámek,že jeho žákovská knížka připomínala spíše knihu Přání a stížností. Takže tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi: „Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky,ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi seznam svých rošťáren!!!“ Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stole mu ležel papír nadepsaný: „Milý Ježíšku...“ Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení. Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem domů a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše: „Ježíši, chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstation s hrami. Radím ti ,aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí. Pepa.“
- - -
Jde misionář po poušti a najednou ho začne honit lev. Misionář běží a běží, ale síly mu rychle ubývají. Naštěstí doběhne k suchému stromu a v poslední chvíli na něj vyleze. Nejprve si vydechne, ale pak se začne modlit: „Pane Bože, udělej, prosím, z tohoto lva křesťana.“ Nato sebou lev pohne, klekne si na zadní, vztyčí se, sepne ruce, hlavu pozvedne vzhůru a zvolá: „Požehnej nám těchto darů...!“
- - -
Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: "Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku." Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: "Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám... Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete." Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: "Děkuji Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi."
- - -
Děda večer prochází kolem pokoje své vnučky a všimne si, že klečí u postele se skloněnou hlavou a sepnutýma rukama a pořád dokola odříkává abecedu.
"Copak to tady děláš?" zeptá se děda.
"Modlím se, ale nenapadá mě, co bych měla říkat. A tak opakuju všechna písmenka abecedy, aby si je Bůh poskládal, jak se mu to nejlíp hodí," odvětí vnučka.
- - -
Dívenka spěchá na poslední chvíli do nedělní školy. Nepřestává se modlit: "Pane, nenech mě přijít pozdě, Pane, nenech mě přijít pozdě." Přibližně uprostřed parkoviště u sborové budovy zakopne, upadne a roztrhne si šaty. Vstane, běží dál a modlí se: "Pane, nechci přijít pozdě, ale nestrkej do mě, prosím!"