573 slova na duben
Pane vrchní: porci velryby, prosím
Na poslední pastorálce KS se mi dostala do ruky útlá knížka z pera německého faráře Kornelia Novaka – o modlitbě. Zaujalo mne,
co tam píše o našem očekávání: "Mnozí se modlí a nečekají žádné vyslyšení svých modliteb. Když se jich někdo zeptá, za co že
se to modlili, tak to po krátké době už často ani neví. Kdo by v obchodě prosil o dvě stě gramů sýra a odešel by dřív, aniž by
ten sýr dostal? Kdo by za situace, kdy mu hoří dům, volal o pomoc a přestal by dřív, než bude ten požár uhašen? Kdo prosí Boha
o nějakou věc a je spokojen bez odpovědi? Kupodivu mnozí!" Samozřejmě nemluví o Bohu jako o modlitebním automatu, který vyslyší
po vhození modlitby každé naše přání. Hovoří spíš o našem očekávání na nějakou Boží reakci. A protože dubnová Mozaika je hodně
o modlitbě z různých úhlů pohledu, rád bych o ní přemýšlel i já. Než se pustíte do dalšího čtení, otevřete si, prosím, Bibli v
Markově evangeliu 6,34-44.
Učedníci zde komunikují s Ježíšem. Upozorňují ho na nějakou potřebu – čas pokročil a lidé jsou unavení a hladoví. Jejich rozhovor s Ježíšem se příliš neliší od toho, jak se dnes bavíme s Ježíšem my. Naše přímluva také "upozorňuje" Boha na to, co vidíme jako potřebné. Apoštolové zjišťují, že nemají na to postarat se o jídlo pro tolik lidí, a protože jsou sami unavení, tak to vzdali: Ať se každý postará sám o sebe (v. 36). Kolikrát máme podobné pocity – sami hladoví a na pokraji sil, nemáme na to bojovat za druhé; ať se tedy každý postará sám o sebe. Ježíš ale ukazuje, že to není styl Božího království. Na příkladu apoštolů upozorňuje, že naše omezené zdroje a slabosti nejsou na překážku pro Boží nadpřirozené jednání. Nejsou peníze, není jídlo, nejsou síly a přesto Ježíš říká: "Postarejte se o ně vy!" (v. 37).
Nejprve vede učedníky k tomu, aby "zrekognoskovali terén". "Podívejte se, co je k dispozici." (v.38). A výsledek? Pět chlebů a dvě ryby. Nic moc pro pět tisíc lidí! Ježíš to málo bere do svých rukou a jde s tím za Otcem. Jaká škola pro Ježíšovy učedníky tehdy i dnes! Co asi apoštolové čekali, že se stane? Jakou měli představu o Božích divech a zázracích? Možná jim nejlogičtější přišlo, aby se Bůh nechal inspirovat pár bochníky a rybkami a pro několikatisícový zástup nechal z nebe spadnout jednu větší pekárnu a pěkně tučnou velrybu. To by pak učedníci rozporcovali pro lidi. To by byl zázrak! Místo toho jim Ježíš podává kousek chleba a kousek ryby se slovy: "Pošlete to dál." Pekárna a velryba by byl zázrak viditelný široko daleko. Místo toho ruce Božího syna nenápadně rozdělují porce. Všimněte si, že apoštolové nerozdávali z nadbytku. Poslušně brali kousek za kouskem a dávali je dál. Co se jim asi honilo hlavou? "Není tohle poslední kousek?" Nebo když sami měli hlad, nebáli se: "Co když na mě nevystačí?"
Přemýšlejte o tom v souvislosti s vlastními modlitbami, s Božím jednáním skrze vaše přímluvy, s vaším očekáváním na Boží odpověď… Nepřehlédněte při tom, že ve finále zbylo dvanáct plných košů! Stalo se víc, než kdokoli čekal, i když nejspíš jinak, než se čekalo. Jak trefně to později vystihl apoštol Pavel, když píše o Bohu, jako o tom, "který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit." (Efezským 3,20). Na tohohle Boha smíš očekávat i ty na svých modlitbách…
V Kristu váš...
Jakub Limr