533 slova na březen
Prachovka, aneb tak jak?
Jirka Matouš v létě, Alena Mlíková v sobotu ráno před prorockým seminářem, Tomáš Dašek v neděli na shromáždění,
Kelsie Mullenová týden před tím… Pro nezainteresované to zní jako obskurní hádanka. Pro ty, kdo jsou v Mozaice –
KSHK – doma, minimálně přihořívá. Nejspíš si totiž vybaví loňský rok, kdy Bůh těmto lidem zvlášť silně položil
na srdce slova z Izajáše 54,1-4 jako prorocké slovo pro náš sbor. V březnovém vydání mozaikového časopisu bych
rád toto proroctví oprášil a zeptal se: Tak jak? Udělali jste s tím slovem něco konkrétního ve svém životě?
Radostné očekávání Božích zaslíbení. Bůh zde říká dvě věci: Radostně očekávej! A co
očekávat? Moje zaslíbení. Obojí je velmi důležité. Radostné očekávání je lačně otevřená náruč pro věci, které
mají přijít. Opakem radostného očekávání je rezignace, skepse, schoulenost. Zkrátka, sbalený stan, pěkně uklizený
ve futrálu. Stan, do něhož se nic nevejde. Co vidí Bůh, když mezi nás přichází kupříkladu v neděli? Otevřené dveře
skrze radostné očekávání, nebo zmuchlané stany, protože jsme to zabalili?
Podstatné je také to, na co očekáváme. Nemůžeme si dovolit hledat štěstí mimo smlouvu s Hospodinem. Bůh nám toto slovo poslal, kdy dva lidé ze sboru navázali mimomanželský vztah. Dnes už v našem shromáždění nejsou... Rozdíl v čekání na Boží zaslíbení a na věci, které nemají s Hospodinem mnoho společného, je dobře vidět na příběhu Izmaela a Izáka. Starší Abrahamův syn se narodil z netrpělivosti a ve výsledku Boží lid pronásledoval a komplikoval mu život. Izák byl oproti tomu zrozen z Boží moci. Jeho jméno znamená smíšek – Boží splněný slib, který přináší radost.
Rozšiřování stanu pomocí kolíků a lan. Když si pročtete Exodus 35,5-35, zjistíte, že
na budování stanu setkávání se podíleli všichni Izraelci. Každý přispěl svou troškou do mlýna. Stejně tak budování
a rozšiřování našeho „sborového stanu“ závisí na trošce každého z nás. Velký stan se napíná pomocí malých kolíků a
úzkých lan. Když se chopíme toho „mála“, když budeme věrní v málu, Bohu to stačí, aby udělal velké věci. Věřím tomu,
že nám Bůh chce požehnat, co se do nás vejde. Co se ale do našeho stanu vejde? Pokud nevezmeme za lana a kolíky, tak
nemnoho. Čím víc z nás vezme vážně každodenní „maličkosti“ jako je modlitba a čtení Božího slova, tím víc se otevře
náš stan pro Boží věci a pro lidi, kteří potřebují zachránit.
Potomstvo bez hranic. Zaslíbení o velkém rozmnožení a dobývání národů vnímám hodně v
souvislosti se Skutky 1,8: Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě
a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. Je opravdu náhoda, že ani ne týden před tím, než píšu toto
připomenutí půl roku starého proroctví, přinesl Dennis Bavister do našeho shromáždění slovo, že KSHK bude
požehnáním pro ČR i za hranicemi naší země?! Opět ale musíme začít u „dne malých začátků.“ Musíme se chopit
svědectví v našem Jeruzalémě – pro někoho je to Hradec, pro jiného Pardubice. Náš problém je, že zapomínáme
na Judsko: pro nás je to Přelouč. Není to hra na misionáře! Chceme přece vidět jak v Přelouči povstává zdravá a
silná církev?! Nebo ne? Po dni místních malých začátků můžeme počítat s tím, že nás Bůh použije až na samém
konci země...
V Kristu váš...
Jakub Limr