501 slov na prázdniny
Energie sbalená na cesty
I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě,
prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." (Genesis 12,1-3).
Abram (později Abraham) se často dává za vzor víry a věrnosti nebo poslušnosti a následování. V jeho příběhu je ale ještě něco. Obrovská porce Boží naděje. Je o Bohu, který vyšlapává cestu před námi; je o Bohu, který ví, kam nás směřuje, protože už si to dopředu omrknul; je o Bohu, který tady na tebe bude čekat i zítra...
Nevím, jak bude vypadat zrovna tvá budoucnost. Mám ale jistotu, že Bůh o ní s tebou bude chtít prohodit alespoň pár slov...
I řekl Hospodin...
Možná máš strach, že Bůh sice promluví, ale ty Mu nebudeš rozumět. Zvláštní je, že v takové situaci začne člověk většinou vyvíjet horečnou aktivitu, místo aby se zastavil a líp se zaposlouchal. Známe to i ze zkušenosti kněze Zacharijáše (Lukáš 1,5-22). Boží anděl si od něj musel vyslechnout, že knězovu rodinu nečekají žádné světlé zítřky, protože už jsou s Alžbětou staří. A pro Boha je to nepřekonatelný problém. Vodopád slov nevíry... Anděl mu vzal řeč – a to doslova, aby Zacharijáš mohl našpicovat uši. Abychom Bohu rozuměli, často potřebujeme zmlknout a lépe naslouchat. Víra roste ze slyšení. (Římanům 10,17; NBK). Víra, kterou budeš zítra potřebovat, roste v srdci, které dneska dokáže být před Bohem potichu.
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32,8).
Abram se s celým svým domem vydává na cestu. Ubírali se do země kenaanské, ve které – jak se můžeme dočíst – byli Kenaanci. (Genesis 12,4-6). Nevím, jak byste reagovali vy. Já bych na Abramově místě měl spoustu otázek: "Bože, tohle je fakt ta země, co mi chceš dát? Vždyť tady už někdo bydlí. Jsou navíc dost nesympatický, ty mi nebudou chtít svoji zemi prodat. Co mám? Jak mám? ...nemám se přeci jen vrátit zpátky?" Abram si nestěžuje. Abram se nenechává odradit. Necpe Bohu svůj pohled. Abram se na překážky v podobě Kanaanců dívá optikou víry a naděje.
Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nebuď závislý na vlastním názoru. Na každém kroku se jej snaž poznávat, on sám pak tvoje stezky vyrovná. (Přísloví 3,5-6; NBK).
Když Abram od Boha slyší: "Tuto zemi dám tvému potomstvu," staví oltář (Genesis 12,7). Vyjadřuje tím dvě věci. Jednak si chce zapamatovat Boží zaslíbení. Nemá ani duchovní deník, papírovou Bibli ani památníček, kam by si to mohl zapsat. A tak staví kamenný památník, aby nezapomněl na Boží slova. A pak chce Hospodinu poděkovat. Oltář je zároveň milník, který říká: "Díky, Pane, že jsi mě dovedl až sem. A odsud..., odsud vyrazím dál zas jen s tebou."
Požehnám tě... Staň se požehnáním...
Tahle slova Bůh zabalil Abramovi na cestu k jeho zítřkům. Podívej se do svého batůžku... Tak co? Tušil jsem správně? Máš je tam také, viď?!
V Kristu váš...
Jakub Limr