504 slova na únor
Generální úklid
"Tak už DÓÓÓST," zařval jsem na Elišku u snídaně. Nejspíš kňourala. Už několik minut. A já to ráno neměl náladu,
asi jsem se cítil přetažený. Moje drahá žena to vycítila a nechala mě "uprchnout" do soukromí. Zavřel jsem se v ložnici,
plácnul sebou na postel a brečel jsem před Bohem. Měl jsem pocit, že jsem mizerný manžel, táta i Boží služebník. Epizoda s
Eliškou ve mně něco otevřela. Styděl jsem se... Tolik jsem se styděl - za každý nesplněný slib, za zrušená setkání, za plány,
do kterých jsem nikdy nevstoupil a jen jsem o nich mluvil. Připadal jsem si jako nervóza, co všude chodí pozdě a ve stresu
ubližuje těm nejbližším. Rodině, co se mnou bydlí, i té Boží rodině, s níž se vídám v týdnu či v neděli. A tak jsem bulel a
činil pokání. Bůh nezůstal stranou. Dotkl se mě svým pokojem. Ale tušil jsem, že chce něco víc. Postavil se před tu třináctou,
mnou pečlivě střeženou komnatu mého srdce a já věděl, že už se nemůžu a nechci dál vymlouvat. S nepořádkem v mém životě je
potřeba něco dělat.
"Něco tu strašně smrdí," řekl Ježíš. "Jako... něco mrtvýho. Táhne se to odněkud shora. Myslím, že je to v komoře."
Jak vyslovil to slovo, věděl jsem, o čem mluví. Ano, tam nahoře byla malá komůrka, snad jen dva metry čtvereční. Tam jsem měl zamčeno
pár osobních věcí a nechtěl jsem, aby je Kristus viděl. Věděl jsem, že je to všechno mrtvé a že to snad hnije, ale tolik jsem si je chtěl
nechat, že jsem ani nechtěl přiznat, že tam jsou. Šel jsem s ním nahoru a zápach byl silnější a silnější.
Ukázal na dveře. Pustil jsem ho
do knihovny, do jídelny, do obýváku i do dílny a teď chce i tu mrňavou komoru...
Já vím, že ji chce. Ale strašně se stydím: Ježíš v blízkosti mých mindráků a selhání! Uvědomuji si to harampádí nějak víc. A daleko víc vidím, jak ovlivňuje svět kolem mě. Pozval jsem tedy Ježíše na generální úklid. Jestliže své hříchy vyznáváme, smíme se spolehnout na Boží sliby, že nás očišťuje od každé špinavosti a promíjí nám každé selhání. (1. Janova 1,9, Slovo na cestu). Zároveň jsem ale cítil, že tu nejde jen o to řešit minulost.
"Pane, nešlo by to, že bys převzal správu celého domu a zařizoval všechno tak, jak jsi to udělal s tou komorou? Převzal bys můj život se vším všudy?" Když odpovídal, jeho tvář zářila: "Jasně, vždyť právě to chci udělat. Nemůžeš zvládnout vyhrávat boje a zápasy ze své síly. Nech mě jednat skrze sebe a pro tebe. To je ten správný způsob. Ale..."
To Ježíšovo "ale" souvisí s tím, že nechce být u mě v srdci jenom hostem. Chce víc a já vím: má na to právo. Přijali jste Krista jako svého Pána. Zůstaňte s ním v živém spojení. Zapusťte do něj kořeny, na něm budujte celý svůj život. Držte se pevně toho, co jste od něj přijali. A stále znovu za vše děkujte Bohu. (Koloským 2,6-7, Slovo na cestu).
V Kristu váš...
Jakub Limr