521 slovo na listopad
Prosíme vás, buďte průměrní!
Anglický spisovatel Oscar Wilde kdysi řekl: "Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný,
pak je oblíben." Možná takhle nějak to prožíval Mojžíš, když se vrátil z hory ze schůzky s Bohem. Tvář mu zářila tak, že se ho
Izraelci báli. Při rozhovoru s ostatními lidmi si musel nasazovat závoj; odkládal ho jen v Boží přítomnosti (Exodus 34,33-35).
Pavel ve 2. Korintským 3,7 ozvěnou opakuje, že synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář. Nesnesli to! Mojžíš byl najednou moc jiný. Ten pohled neunášeli lidé, kteří s Mojžíšem odmítli jít na horu, nechtěli se s Bohem setkat tváří v tváří. A víte, co mimo jiné znamená latinský výraz pro průměrnost - "mediocre"? Jeho původní význam je "dojít jen do poloviny hory". Tvář toho, jenž došel až nahoru, zářila po Boží slávě. Ti, kdo se spokojili s průměrnou vzdáleností od Hospodina, "donutili" Mojžíše vzít si závoj.
Zajímavé ale je, že jednoho rána se Mojžíš postavil před zrcadlo - možná si chtěl upravit vous -, když tu zjistil, že ta slavná zář ztrácí na intenzitě. Lekl se: už nebudu vypadat tak duchovně! Co tomu lidé řeknou? Od toho dne začal nosit závoj proto, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. (2 Korintským 3,13). Zajímavé, co? Mojžíš byl pro druhé problematický, když měl záře moc. Mojžíš znamenal problém, když jí měl málo. Izraelci vyžadovali průměr: Boží záře tak akorát.
Co se změnilo v Božím lidu za těch pár tisíc let? Pramálo. Tak často nám stačí, když svítíme "tak akorát", když jsme Bohu blízko "tak akorát". Je to pohodlné a populární. A těm, kdo září moc, nebo naopak jejich svit pohasíná, těm podáváme závoj: schovej se za masku, nevyčuhuj! Ve finále to může v církvi vypadat jako na maškarním bále. Všichni mají svůj závojíček, pokoušejí se srovnávat s druhými, aby se uklidnili: jsem na tom pořád líp, než oni.
To by ale bylo smutné finále! Takhle naštěstí třetí kapitola druhého listu do Korintu nekončí. Pavel pokračuje: Avšak když se obrátíme k Pánu, je závoj odstraněn. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně. (2 Korintským 3,16-18).
Slovem "proměna" tu Bible kreslí obraz motýlí kukly, která se transformuje v motýla. Encyklopedie říká, že kukla je stádium nepohyblivé, obvykle kryté pevným obalem. Život v sevření, schovaný za závojem. Tak si, prosím, ten Boží vzkaz poslaný přes Pavla čtěte znovu a znovu. Jednou to nestačí. Přemýšlejte o panování Svatého Ducha, o svobodě, o moci Ducha svatého, o své tváři i o proměně. Přemýšlejte nad tím, co Pavel píše. Vystavte se působení těch slov jako paprskům slunce, které probouzí motýla k životu.
Nechte se Ježíšem vzít až na vrchol. Nespokojte se s tím, že jste zdolali už půlku hory. Nebuďte průměrní!
Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce. (Matouš 17,1-2).
V Kristu váš...
Jakub Limr