638 slov na březen
Nedopřej hříchu ani ň!
John Wesley (anglo-americký kazatel a zakladatel metodismu) poprosil během svých oxfordských studií svou maminku,
aby mu poslala dopis, v němž mu popíše, co je to hřích. Čekal seznam plný toho, čemu se vyhnout nebo co je naopak
ještě dovoleno. Když však otevřel matčin dopis, četl následující slova: "Drž se tohoto pravidla: cokoliv ti oslabuje
rozum, narušuje citlivost tvého svědomí, zastiňuje porozumění Bohu nebo od tebe odnímá zalíbení v duchovních věcech,
zkrátka cokoliv zvyšuje sílu a autoritu tvého těla nad tvou myslí (nad tvým duchem), je pro tebe hříchem, ať už je
to samo o sobě jakkoliv nevinné."
Myslím, že i král David by nad moudrostí Wesleyho maminky pokýval souhlasně hlavou. Sám svůj postoj k hříchu "vypsal" Bohu například ve 101. žalmu. Vezměte si do ruky tužku a zkuste si schválně to, co jsme udělali před časem na skupince u Matoušových: označili jsme si slova, která k nám výrazně mluví a přemýšleli jsme a povídali jsme o tom, proč právě tahle slova...
Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě. Davidovi nestačí jít po správné cestě, ale záleží mu také na tom, jak po ní kráčí - obezřetně. Příslovce, které evokuje, že to stojí nějakou práci, že je třeba dělat to pořádně, přemýšlet u toho, nebýt zbrklý. David udělal rozhodnutí, že se bezúhonně nebude chovat pouze na veřejnosti, ale i ve chvílích, kdy ho nevidí nikdo z lidí - v soukromí, u sebe doma.
Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. Jaké máme vzory? Čím se sytí naše mysl a srdce? David měl jasno v tom, kdo mu vzorem nebude. I když usiloval o svatost, neznamená to, že nikdy neupadl. Je ale rozdíl mezi tím upadnout a něčemu propadnout. David se rozhodl, že to nevzdá, ale že z hříchu vždycky vstane, chytaje se Boží ruky.
Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. David nechce mít s hříchem společného ani ň! Chce být od něj, co nejdál. Bible21 překládá Davidovo vyznání těmito slovy: Nechci se vyznat v ničem zlém!
Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. Všimli jste si toho, že celý žalm je doslova nabouchaný aktivními slovesy?! David jen útrpně nečeká, až někdo převezme iniciativu, ale s (po)mocí Božího ducha vyhlašuje hříchu válku. Když je potřeba umlčet pomluvu, jde do toho. Když je potřeba vypnout rozkoukaný film, jde do toho. Když je potřeba zavřít rozečtenou knížku, vypnout internetovou stránku... cokoli ho chce svést k hříchu, umlčí to, skončí to!
Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. David neřeší jen to, co do jeho života nepatří. Aktivně hledá to, co ho dobrým způsobem ovlivní, co mu poslouží. Jací jsou tvoji služebníci, kteří tě povzbuzují na cestě za Bohem? Možná je najdeš ve svojí knihovně, audiotéce či videotéce… Nejspíš jsou mezi tvými přáteli z masa a krve. Víš, kdo to je?
Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností. Finále žalmu upozorňuje, že boj o posvěcení je bojem každodenním. A začíná hned z rána, protože jakmile se probudíme, už nám na záda dýchá Nepřítel, který mluví a mluví, aby nás přemluvil k tomu, abychom se vydali cestou, která Boha obchází. David všechny tyhle hlasy umlčoval. Můžeme udělat stejné rozhodnutí!
Johna Wesleyho trápilo, co je hřích. I král David to řešil. Máme stejnou potřebu? Co takhle začít testovat hranici mezi tím, co do svého života pustit a co už ne?! Co zkusit třeba následující test: pokud se nemůžeš sklonit a upřímně Bohu poděkovat za film, hudbu, zpravodajství nebo román - poděkovat mu za to, na co se díváš a co posloucháš, pak věz, že je pro tebe taková aktivita nesprávná. Pak je potřeba ji umlčet!
V Kristu váš...
Jakub Limr
ve spolupráci se skupinkou Jirky Matouše