MOZAIKA - KS Hradec Králové

Náčrt budoucnosti

"Je mrtvý! Chápete? On je mrtvý!" Tragická zpráva se šíří táborem rychlostí blesku. Kamenitá poušť ji pomocí ozvěny vysílá mezi Izraelci sem a tam. Mojžíš zemřel... Podobně nevesele začíná jedna starozákonní biblická kniha, která nese Jozuovo jméno. Ani ta ozvěna tam nechybí. Boží slovo hned dvakrát opakuje, že Mojžíš je mrtvý. Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: "Mojžíš, můj služebník, zemřel (Jozue 1,1-2a)...

Nedopřej hříchu ani ň!

John Wesley (anglo-americký kazatel a zakladatel metodismu) poprosil během svých oxfordských studií svou maminku, aby mu poslala dopis, v němž mu popíše, co je to hřích. Čekal seznam plný toho, čemu se vyhnout nebo co je naopak ještě dovoleno. Když však otevřel matčin dopis, četl následující slova: "Drž se tohoto pravidla: cokoliv ti oslabuje rozum, narušuje citlivost tvého svědomí, zastiňuje porozumění Bohu nebo od tebe odnímá zalíbení v duchovních věcech..."

Vykročit do nového roku bez bot

Jednou jsem s několika přáteli kráčel po pláži Newport v Kalifornii. Došli jsme k baru, v němž se odehrávala rvačka, která se vyvalila na ulici, scéna jako z divokého Západu. Tři muži mlátili jediného protivníka, který už dost krvácel. Museli jsme něco udělat...

KSHK má narozeniny aneb Trocha vzpomínání

Možná mám nostalgicky-vzpomínací náladu a možná to způsobila radost nad tím, že jsem objevil historicky první zpravodaje KSHK, o kterých jsem si myslel, že jsme o ně přišli... Zkrátka a dobře v tomto narozeninovém vydání (našemu společenství je letos v září osm let) se ohlédneme za úvodníky z roku 2001, kdy byl sbor ještě v plenkách a zpravodaj vycházel v rozsahu jedné, maximálně dvou stran A4...

Žízeň je veliká! Život mi utíká?

Vzduch se tetelil v poledním žáru a rozmazával tak siluetu ženy, která unaveným krokem přicházela ke studni. Byl to přesně ten typ, před kterým matky varují své syny. Logika, výchova i tradice jasně velí: takovým se obloukem vyhni. Ježíš se přesto usadil u Jákobovy studny ještě pohodlněji a čekal, až bude moct poprosit o vodu z rukou téhle ženy ze Samaří...

31 536 000

"Co po nás teď Bůh vlastně chce?" To je otázka, kterou jsem nedávno dostal během jednoho rozhovoru. Co nás chce Bůh naučit v těchto dnech? Odpověď by se určitě dala podat z různých úhlů pohledu, ale když půjdeme po stopách Boží řeči k našemu sboru, asi bych to shrnul do věty: žij svůj život k Boží slávě každý den v týdnu. Bůh nás intenzivněji než kdykoli před tím volá k  tomu, abychom nebyli náboženští nedělní křesťánci...

Hejbni kostrou (díl II.)

Zasmušilý prorok stojí uprostřed pláně plné suchých kostí. Bůh tam stojí s ním. Oba se dívají na kosti, které jsou velice suché. Náhle ticho rozetne Boží hlas: "Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?" Muž odpovídá. Těžko říct, jestli uctivě... váhavě... nebo ze strachu, že odpoví špatně - jeho odpověď zní: "Panovníku Hospodine, ty to víš." (Ezechiel 37,1-14).

Nebeská valentýnka

Nejspíš není těžké uhodnout v jaký den se na celém světě prodá více než sto milionů růží, z nichž drtivá většina má červenou barvu. Přesně! Je to únorový valentynský svátek všech zamilovaných. Smutnější statistické údaje upozorňují, že asi patnáct procent žen si dárek k Valentýnu posílá samo. Nemají "lásku", která by si na ně vzpomněla...

Jedni druhým

C. S. Lewis kdysi řekl: "Bůh se může ukázat ve své skutečné podobě jen opravdovým lidem. A to znamená nejen lidi, kteří jsou dobří jako jednotlivci, ale také lidi, kteří jsou sjednoceni v určitý celek, kde se navzájem milují, pomáhají si, ukazují Boha jeden druhému. Protože tak si Bůh lidstvo představoval – jako hráče v jedné kapele či orgány v jednom těle."

Betlémské nadechnutí

"Zíííív." Pro pastýře to byla obyčejná, dalo by se říct až nudná noc. Rutinně se střídali na hlídce u stád. Tedy až do chvíle, kdy se nebe rozzářilo snad tisícovkou světel. Museli jste si zastínit oči, pokud jste v té záplavě Boží slávy chtěli spatřit Hospodinova anděla. Nemuseli jste ale dělat vůbec nic, abyste zaslechli jeho hlas. Byl všude kolem, naplnil celou betlémskou krajinu...

Prosíme vás, buďte průměrní!

Anglický spisovatel Oscar Wilde kdysi řekl: "Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben." Možná takhle nějak to prožíval Mojžíš, když se vrátil z hory ze schůzky s Bohem. Tvář mu zářila tak, že se ho Izraelci báli. Při rozhovoru s ostatními lidmi si musel nasazovat závoj; odkládal ho jen v Boží přítomnosti (Exodus 34,33-35).

B & B aneb Bible a Bublinky

Vyběhl jsem tři schůdky, které vedou do Radioclubu a nejspíš jsem se zasněně usmíval. Spřádal jsem totiž plán, jak překvapím všechny sborové vedoucí, kteří dnes dorazí na naše pravidelné setkání. Chtěl jsem jim originálně poděkovat za jejich službu; víc – za jejich věrnost. Chtěl jsem s nimi nějak netradičně načnout to mozaikové narozeninové září. A tak, když jsem usoudil, že jsme všichni, nechal jsem přinést láhev Bohemia sektu a místo přípitku jsem zalistoval Biblí...

Energie sbalená na cesty

I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." (Genesis 12,1-3).

Zatuchlé nemocniční pyžamo

"A co vy, pani, jak to máte s tou nohou?" Zaslechl jsem v povídání dvou žen onehdy, když jsem byl s Eliškou na dětském hřišti. "Ále, teď jsem se vrátila z nemocnice. A řeknu vám, že se mi odtamtud vůbec nechtělo. Jak se tam o vás starají! Jídlo donesou až do postele, člověk tam nic nemusí, může koukat na televizi..." Dál už jsem nic moc neslyšel. Dumal jsem nad tím, jak se někomu může nechtít z nemocnice?!

Váš občanský průkaz, prosím

Víte, jaké jsou dvě nejčastější otázky při seznamování? Ta první je nasnadě: "Jak se jmenuješ?" A ta druhá? Zkuste si vybavit nějaké seznámení z poslední doby. Už vám ta věta naskakuje? Zní: "Co děláš?" Nejde jen o konverzační frázi. Abychom si druhé zařadili do příslušné škatulky úspěšných a neúspěšných, sympatických a nesympatických, potřebujeme je nějak identifikovat...

Máš mě rád?

Už nemůžu! Jsem hrozně unavenej, ale nejde mi usnout. Převaluju se po posteli a dokolečka si přehrávám události posledních dvou dnů. Rozhodně nejhorších osm a čtyřicet hodin v mym životě. Oni to fakt udělali. Opravdu ho přibyli na kříž. Zrůdy! Ale... jsem já lepší? "Nepatřím k němu. To se, pani, pletete. Věřte mi." Takhle hloupě jsem včera mluvil. Ani jsem neměl...

Generální úklid

"Tak už DÓÓÓST," zařval jsem na Elišku u snídaně. Nejspíš kňourala. Už několik minut. A já to ráno neměl náladu, asi jsem se cítil přetažený. Moje drahá žena to vycítila a nechala mě "uprchnout" do soukromí. Zavřel jsem se v ložnici, plácnul sebou na postel a brečel jsem před Bohem. Měl jsem pocit, že jsem mizerný manžel, táta i Boží služebník. Epizoda s  Eliškou ve mně něco otevřela. Styděl jsem se...

Můj milý deníčku...

Na tenhle týden jsem se tak dlouho těšil! Služba v chrámu! Prostě nádhera! Dokonce jsem to byl já, na koho padl los, aby obětoval kadidlo v Hospodinově svatyni. Myslel jsem si, že už mě nemůže potkat nic většího. Jenže pak přišel ten anděl... Nejradši bych vykřičel do celého světa, nebo aspoň svojí Alžbětě, co jsem v Božím domě zažil, ale... Křičet nemůžu, dokonce ani mluvit ne. A může za to právě ten anděl, co se mi zjevil v chrámu. Tedy spíš si za to můžu sám, protože jsem tuhle nebeskou návštěvu nějak nezvládnul. Ach jo, taky jsem mu mohl víc věřit...

Už tam budem?

Oškrábat namrzlé přední sklo, nezapomenout nic naložit, zpacifikovat pobíhající děti, uklidnit manželku i sebe... Takový scénář prožívá spousta z nás, když vyrážíme před vánočními svátky za příbuznými. A když už se nám podaří vymotat z městské dopravy, topení v autě příjemně hřeje a spolu s ním je už už cítit vánoční atmosféra, ozve se: "Už tam budem?"

Hejbni kostrou!

"To je nádhera, viď?!" zašeptal jsem na konci září o šestých sborových narozeninách Patrikovi, když jsem se rozhlížel po lidech z našeho společenství. Přiznám se, že ne vždycky život ve sboru prožívám takhle pozitivně. Kolikrát jsem se v tom uplynulém roce zlobil nebo naříkal na vlažnost svou i celé naší pospolitosti. Mou rozfňukanou náladu ještě přiživil rozhovor, ve kterém mi jedna sestra popisovala pocity, jaké má ze sboru. Její líčení nemělo daleko k výjevu z knihy Ezechiel, kde se prorok stejného jména ocitá v údolí suchých kostí (přečtěte si, prosím, Ezechiela 37,1-14)...

Křesťanský masakr motorovou pilou

Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. (Matouš 5,29-30)Pokaždé, když tuhle pasáž z Bible čtu, běhá mi mráz po zádech. Vzpomenu si totiž na vyprávění jednoho bratra o jeho silně věřících prarodičích, kteří biblická slova o utínání ruky brali doslovně...

Příliš obyčejné věci

Také se vám stává, že zapomínáte? Všichni se tomu snažíme nějak bránit. Máme diáře; mobily, které zapípají ve správný okamžik... Mám ale pocit, že hodně oblíbeným místem "vzpomínek a připomínek" jsou pořád ještě dvířka od ledničky. Najdeme tu ty nejobyčejnější každodenní záležitosti i výjimečné události. Vždyť pod magnetkami tu čekají na svou chvíli tak obyčejné vzkazy jako "mlíko, 5 rohlíků, 15 šunkovýho" a hned kousek vedle vzácný obrázek vaší ratolesti nebo barevná fotka z dovolené...

Pane vrchní: porci velryby, prosím

Na poslední pastorálce KS se mi dostala do ruky útlá knížka z pera německého faráře Kornelia Novaka – o modlitbě. Zaujalo mne, co tam píše o našem očekávání: "Mnozí se modlí a nečekají žádné vyslyšení svých modliteb. Když se jich někdo zeptá, za co že se to modlili, tak to po krátké době už často ani neví. Kdo by v obchodě prosil o dvě stě gramů sýra a odešel by dřív, aniž by ten sýr dostal? Kdo by za situace, kdy mu hoří dům, volal o pomoc a přestal by dřív, než bude ten požár uhašen? Kdo prosí Boha o nějakou věc a je spokojen bez odpovědi? Kupodivu mnozí!"

Prachovka, aneb tak jak?

Jirka Matouš v létě, Alena Mlíková v sobotu ráno před prorockým seminářem, Tomáš Dašek v neděli na shromáždění, Kelsie Mullenová týden před tím… Pro nezainteresované to zní jako obskurní hádanka. Pro ty, kdo jsou v Mozaice – KSHK – doma, minimálně přihořívá. Nejspíš si totiž vybaví loňský rok, kdy Bůh těmto lidem zvlášť silně položil na srdce slova z Izajáše 54,1-4 jako prorocké slovo pro náš sbor...

Tři v jednom

...to je oblíbený reklamní slogan, který láká ke konzumaci sušenek, k nákupu mobilů nebo dokonce (jak jsem zjistil na internetu) k vyzkoušení brusky s velmi tichým chodem. Já mám „tři v jednom“ spojené s Boží Trojící, respektive se svým trapasem, kdy jsem na jedné křesťanské konferenci překládal z angličtiny a v jedné modlitbě jsem místo „trojjediný Bůh“ přeložil "Bože, který jsi tři v jednom."

Jak se máš?

Vcházím do sálu. Všude plno lidí. Za chvíli začne shromáždění a já si hledám místo, protože tu nejsem jako služebník, ale přišel jsem si poslechnout kázání někoho jiného. Ještě pozdravit pár přátel, vyměnit si novinky a znovu a znovu odpovídat na otázku "Jak se máš?" Vůbec mi to ale nevadí. Dřív jsem se snažil balancovat na hranici mezi optimismem a upřímností. Pak ze mě vypadlo něco ve stylu: "Mám se dobře, ale..."

Šéf má zase narozeniny!

„Miláčku, která kravata je k týhle košili lepší?“ Chystám se na oslavu narozenin mého šéfa a bezradně stojím před zrcadlem s červenou a žlutou vázankou. „Ale lásko, stejně víš, jak málo na tom záleží,“ snaží se mě objetím uklidnit manželka. Nakonec má pravdu. Kolikrát už jsem šel za šéfem v pyžamu. Ale stejně. Chtěl bych se mu předvést v co nejlepším světle! A zatímco přemýšlím, do jakého kvádra schovat svoje srdce, v rádiu Phil Keaggy spustí písničku. O Něm...

Houst(o)ne, máme problém!

"Mínus 15, 14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, start!" Toto odpočítávání vypustilo do vesmíru let Apolla 13. Tříčlenná posádka si nějakou dobu užívá romantiku mezihvězdného prostoru, když je klid náhle narušen strašidelným zvukem. Rozezvučel se hlavní alarm. Něco vážného se stalo! A tak Jim Lovell, velitel třetí americké výpravy k Měsíci, volá o pomoc základnu NASA v Texasu: "Houstone, máme problém!" Nebe volá planetu Zemi...

K noze!

Ve čtyřicátých letech 20. století napsala americká dívka Mary Stevensonová báseň, která se nejen pro křesťany v USA stala hitem. Píše se v ní o snu, v němž Mary kráčí po pláži s Ježíšem. Místy narazí na dvojí stopy v písku – patří jí a jejímu Pánu. Jinde jsou však jen jedny otisky chodidel. A tak začne vyčítat Bohu, kdeže je Jeho slib, že s ní bude stále. Ježíšova odpověď ji zarazí: „Tam, kde vidíš jenom jedny stopy, to jsou časy, kdy jsem tě nesl v náručí.“ Od téměř romantické básně, která obsahuje duchovní pravdu, bych rád vaši pozornost zaměřil na satirickou úpravu veršů paní Stevensonové. I tahle „parodie“ v sobě totiž skrývá pravdu o Božích dětech.

Značková vůně

Lidé, kteří si potrpí na značkové parfémy, vědí, jak voní produkty z dílny madridského návrháře jménem Jesus del Pozo. Voňavé téma ze 2. listu Korintským provází už od samého začátku i nás, Křesťanské společenství HK. Chtěl bych se k němu vrátit i u příležitosti pátých sborových narozenin. Nebudeme tedy vonět k flakónkům ze Španěl, ale podíváme se na vůni, která pochází od jiného designera. Jmenuje se Jesus de Nazareto, ehm… promiňte, česky samozřejmě Ježíš Nazaretský.

Pane, nauč mě

Máte modlitbu, kterou hodně často opakujete? Já takovou mám. Paradoxně je to modlitba za modlitbu. Častokrát se totiž přistihnu, že s Bohem mluvím nesoustředěně: skáču z tématu na téma, opakuji fráze, rychle zapomínám, co mi Bůh právě odpověděl. Tak se nedílnou součástí mých rozhovorů s Ježíšem stala...